13.3.2018 TASOV – TÍHA ŠLÉPĚJÍ (Jirka)

Ten den přiletěli skřivani. Čejky byly ještě ostýchavé. Vítr syrový, voda smaragdová, nebe otvírala okna věčných světů.

Putovali jsme k hrobům našich bratří, četli jim z jejich očí, knih a údělů. Měli jsme spoustu času. Na sebe, na slova, na překotnost jara. Nic v nás nebolelo, jen běžná bolest světa. Jen pocit že jsme tak blízko a nemůže si patřit do očí. Slova jsou oči duše. Činy plodem rajského stromu. Děkujme ještě dlouho za tento den.