31.7.2024 FOLKOVÉ PRÁZDNINY V NÁMĚŠTI NAD OSLAVOU (Jirka)

Téměř domácí trio lesníka Jiřího Nohela hrávalo dříve pod názvem Žalozpěv. Přejmenováním na Listověj se jeho lyrika ovšem nezměnila. Jiřího považuji za jednoho z nejzajímavějších básníků Vysočiny s krásnými obrazy a popisy jednotlivých míst. Z jeho písniček vystupuje Vysočina jako tajemná krajina oslnivých jar, krátkých žhavých letních měsíců, mlhavých podzimů i šedé dlouhé zimy. V Listověji ovšem působí kapelník jako autor, který zhudebňuje básníky 20. století. Do zajímavých melodií i harmonií tak obléká básně Reynka, Zahradníčka, Renče, Skácela a dalších. Z každého tónu i z každé pomlky je slyšet hlavní rys tvorby Listověje – pokora.

Děkujeme za vzletná slova hudebnímu dramaturgovi „malých scén“ v rámci festivalu Luďkovi Strašákovi. Ale hlavně za to, že tak zajímavý festival žije, rozvíjí se a je hlubinou hudebního hledačství. V české kotlině si veřejnost pod slovem folk zpravidla okamžitě představí partu opékačů buřtů, sladkou popakustickou hudbu přesouvající se s nastávajícím víkendem do dalšího města, nebo rovnou Honzu Nedvěda. Opak je pravdou. V Náměšti lze objevit mnoho hudebních fúzí a nečekaných cest do niter originálních hudebních osobností. Pro mě jí letos byl Janek Běťák coby autor niterné poezie. A strhující koncert Marie Putnerové.