9.1.2022 KAM AŽ LZE ZABLOUDIT NA CESTĚ SOUDOBÉHO NEOMARXISMU ANEB VŠEZNÁLKOVY ZIMNÍ VEČERY (Jirka)

Asi nesdělím nic světoborného vyřčením věty „na tomto světě vše souvisí se vším“. Uspořádáním hodnot společnosti po přelomových polistopadových událostech se přes toužebnou víru tzv. pravdoláskařů ve zdravou občanskou společnost, vydalo cestou k uctívání požitků. Chvíli se dařilo nastalou situaci omlouvat kocovinou. Jakoby se lidé utrhli z řetězu a potřebovali dohnat neokusené. Ovšem za čas bylo jasné, že blahobyt, výkon, hromadění, poživačnost začínají vyprazdňovat duše až do té míry, že lidé obětují drahocenný čas života, zdravé životní prostředí a vnitřní svobodu za vizi zlatého telete. Jenomže v tom je ta potíž. Ne pro všechny je dost místa na tomto „výsluní“ a ne každý unese daň, kterou je vždy třeba za každé lidské počínání zaplatit. V tomto se dějiny zhruba opakují. Začali jsme betonovat zemědělskou půdu, stavět luxusní domy, navštěvovat exotické destinace, vybírat si z 80 různých pohlaví, nakupovat auta, vzhlížet k celebritám, sportovcům, iluzím obelhaných. V dualitě světa je to přesně ta chvíle, kdy se začínají formovat frustrované povahy. Hledá se viník naší neschopnosti udržet krok a hubu. Venkovský boháč, kulak, poctivý podnikatel, který systematicky pracuje na svém díle, duchovní bytost, umělec spolupracující s vědomím, moudrý obětavý učitel, lidé žijící v souladu s přírodou. To vše jsou snadně identifikovatelní nepřátelé. „Nebojte se, my vás nebudeme věšet. Jen budeme s vámi tzv. sdílet vaše plody.“ My jsme žili na permanentním mejdanu požitků, zatím co vy jste obdarovávali zemi. „Dejte si pozor, abychom nezačali být zlí.“ A to se již nacházíme v pomyslném Babyloně. V neomarxismu, který chce sklízet, kde nesel. Jíst, když nepracoval. Krátkozrakost již nerozliší, že hektar pole stojí stejně jako dovolená u moře. Jako pluh, sekačka, nůžky na ovce, moštárna. Padni, komu padni. Ti, co hýřili, sami sebe nazvou chudáky a půjdou bojovat za svá „práva“. Všichni společně potom zaplatíme daň.