Jako zloděj chodí zadními dveřmi

krást a pustošit to cenné,

kdosi mřížím vydal tuláka

sám břicho přesycené.

Klíč rachotí v žaláři srdce

studený zahořklý puch,

těžko usnout na samotce

stěny mlčí, mlčí …

Tělo, cetka na tržišti

v potrhaném šatu ducha,

času, jménu, tváři, žalu

kalich dolívá cizí ruka.

Tak umírá láska.

Kdo věřil, nemá komu.

Za vsí slyšíš umíráček

křídlovka hraje pohřbenému.