Říkal jsem si

že nějak prokličkuji

mezikontinentální nenávistí

jako si dítě říká

že nás smrt nenajde

mezi tolika lidmi

co je jich okolo.

Občas mě budí

hlas krve

je to tak slastné

než procitnu

zase na tom světě

kde není útěchy

slzám a hladu.

Až začne to

a ohavné smrtelné hřiby

otráví zemi

tu chvíli

než tlaková vlna

otiskne mé tělo do hlíny

napřímím mysl.

V tom zmaru

stromy života propletené

vyzdobí blízkým hroby.

Pro ně jsem celý život

chodil na pomezích

odvraceje oči od propasti

jež zela pod námi.