Mlha pročesává pahýly lesů, rozervanost nálad, náhorní obzory nemající začátku a konce, koláč příchutě luk, rybníků a polí. Nevykořeněnost, avšak osvobozující místo prostého nezájmu na pomezích.

Mahlerova symfonie za babické mučedníky, Toufarovská elegie za nejnižší pud bezbožné zvrácenosti. Pozvedání slov kamenitého úhoru. Tasov, Petrkov, Uhřínov, Jinošov. Říše nevyčerpatelné studnice Ducha.

Vertikála Santiniho chrámů a hospod, hra světla a stínu ve svatostáncích letitých jedlobučin. Oslava řek prolamujících zpěvem vod neroztříštitelnou hornatinu. Kavyly odlesku měděného nebe, podhorská rašeliniště pýřitých bříz.

Putujíce nalézám poklad, skloněn k vodě, ulevuji žízni. Slovo klíčí ve sluji srdce, minulost zdá se obměkčena.

Začíná nový den. Na pomezí lesa a luk vykvetly kozí brady.