Nevím, zdali i k Vám přes roušku a davovou psychózu dorazila skutečnost, že příroda trpí nebývalým suchem. Nebo že je na prodej petrkovský statek rodu Reynků. Je mnoho věcí, které bychom si přáli jinak, ale jsme bezmocní. Staré duše starých lidí údajně žijí živeny znovuprožíváním věcí prožitých, či otisklých v srdci. Naštěstí je tomu tak i s nadějí, že za Petrkovem v polích každé ráno vyjde nad obzor ohnivé kuře, že věci, které se nedějí, se stanou. Věřím, že se blíží chvíle, kdy se ve zdraví a pokoji budeme moci setkávat na koncertech a leč třeba jen v písních vracet se k otiskům a šlépějím, které přesahují naši mysl. Přeji tak i ostatním kumštýřům.

Přejeme Vám požehnaný čas velikonoční. Radost z nabídnuté spásy zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Je to vskutku zvláštní doba, vše se točí kolem záhadného virového onemocnění. Do kostelů a modliteben nesmíme, ale hobbymarkety už zalícily na zisk. Těch názorů, postojů, debat, mlácení prázdné slámy. Bude dobré s úžasem sledovat, jak se nabídnutých změn lidstvo zhostí. Environmentální žal z drancování země a nežitelně roztočené spirály spotřeby možná doplní deprese strachu z nutnosti opustit svoje vydobyté “jistoty”. Čím naplnit vyprahlou duši. Co dát náhradou za bezbřehé, tvrdé užívání blahobytu. Myslím v tyto dny na biskupa Karla Herbsta. Kája, jak jsme mu v době komunismu říkali (když jako kněz umýval okna a dělal podřadné práce pod stálým dohledem STB), byl tím, kdo spoustu mladých lidí připravil pro život. Jednoduše tím, že je v lůně přírody naučil radovat se z obyčejných věcí. Z čistoty ohně, zpěvu řeky, když naráží na kameny, obyčejného kamarádství, které jsme na tzv. Chaloupkách díky němu mohli zažívat. Říkám to proto, že je dobré s úžasem sledovat, jak málo stačilo k tomu, aby lidé zase vyrazili do jarní přírody za humna svých měst a vesnic. Bez letadel, kolon, zážitkové nudy a únavy.

Chtěli bychom Vám všem a celému světu popřát brzké uzdravení a návrat do obyčejných životů. Naše veřejná vystoupení jsou až do odvolání zrušena. Pracujeme na finální podobě dema s názvem Mezi nás prostřena je noc, devíti zhudebněných básní českých klasiků. Brzy se objeví k poslechu a ke stažení na našich webových stránkách v sekci hudba. Alespoň touto formou si můžeme být nablízku. Věřím, že dějiny lidstva a každého člověka nejsou pouhou hříčkou náhody. Jistojistě je nad námi síla, která vědoma si naší bezmoci ví, čeho je nám třeba. V poučení i potřebách. Nevím, možná stojíme na dějinné křižovatce, kdy se naše hodnoty nasměrují zpět od věcí povrchních k věcem hlubokým a podstatným. Přál bych to z hloubi duše celému světu.

Nejeden ze společných zimních večerů jsme věnovali přípravě nahrávání demosnímku zhudebněných básní klasiků Vysočiny Jana Zahradníčka, Bohuslava Reynka a světě div se, i něčeho málo z Jana Skácela, jehož maminka Anna Skácelová roz. Ranná se narodila v Prosatíně u Velké Bíteše a byla tu místní učitelkou. Večery společného aranžování a vnášení sebe do konečného obrazu písní se střídaly s blaženým časem pročítání básní těchto velikánů. Bytostní venkované, vidící dál a hlouběji za běžný rituál venkova, narážející svojí genialitou do nízkých stropů lidí kolem sebe. Byli “blázny ve své vsi”, aby nakonec tíhu svého vidění museli pronést, jak tomu bylo v případě knížete české poezie Jana Zahradníčka, zdmi komunistického žaláře. Jemu ponejvíce je s úctou a vědomím věnováno naše společné dílo, které pracovně zveme “Mezi nás prostřena je noc”.

Podzim letošního roku byl plný krás, oslav a zázraků. Nejprve výjimečně zbarvená příroda krvavých mezí a stromů, tajemná zádumčivost nekonečných mlhavých dnů tak příznačných vysočinské náladě, dramatické mraky západů dnů v počátku adventu. Pro paměť národa tolik důležité připomenutí si výročí sametové revoluce. Upomínka 70 roků od nachýlení oltářního kříže v číhošťském kostele a následného jednoho z mnoha terorů, jehož se dopouštěli “mocní” na bezbranných vlastního národa. Pachuť zůstává o to větší, že modla spotřeby a požitku otevřela dveře k moci bývalým estébákům a lidem směřujícím naše evropské kořeny k beztvářnosti a bezvýchodnosti východu. Možná právě advent je tou pravou chvílí uvědomění si, kdo je pánem dějin a kam je bezpečné směřovat. Odehráli jsme v roce 2019 bezmála 50 nezapomenutelných koncertů, většinou na místech promodlených, prozářených dějinami, lidskou vřelostí a přívětivostí. Za každé z těchto setkání upřímně děkujeme. Přejeme všem blízkým, posluchačům, kamarádům, pořadatelům, dobrodincům a lidem dobré vůle požehnané vánoční svátky.