Sdružení Zelené srdce dýchá pro Vysočinu. Snahou patriotů svého kraje, se kterými jsme směli prožít sváteční nedělní podvečer v Humpolci, je obnova studánek, ptačích hnízdišť a drobných sakrálních památek. Hmatatelný čin úcty k přírodě bez velikých slov. Ostravská knihovna s pozorným publikem pro změnu dostala dvojí injekci lyrického vidění světa. Fotografické nálady z cest naší kamarádky Jany dokreslené tóny mlhavé syrové země. David Bátor, člověk na slovo vzatý, pokřtil Povřísly svázanou knížečku mých písmáckých postřehů. Po téměř roční odmlce jsme rádi přijali pozvání od kamarádů z folkové subkultury. Slatiňanská kapela Strunovrat je hybnou silou tohoto žánru v kraji Železných hor. Srdečná pohostinná akce s nebývalou návštěvností je společně s krásnou hudbou obrazem jejich snažení. Děkujeme.

Zahrát a zazpívat si v chrámu, jakým je doubravnický kostel Povýšení sv. Kříže, není zážitkem, který člověka potká každý den. Proto děkujeme pořadatelům za pozvání, vlídné přijetí, pohostinnost a možnost prohlédnout si hrobku Mitrovských. Před časem, v rámci putování Vysočinou, jsem měl možnost si zazvonit na zvony kostela. Chvěla se země a srdce. Chrám přírody ve stráních nad Svratkou, strmá Sokolí skála, zasely ve mně novou píseň Prudká. Použiju slova zdejší paní starostky. Naše země je jedním velkým pramenem řek, je jen na našem rozhodnutí, co pustíme dál, co od nás odteče. Zdali něco čistého nebo kalného.

V příznačném podzimním čase spatřila světlo světa knížečka duchovně-ekologických textů a myšlenek pod názvem Povřísla. Dotkl jsem se mizejících jedlí na Bílém potoce, odcházejících časů, Novohradských hor, Číhoště a zimou chvějících se opuštěných loděk na březích vysvlečených rybníků. Výtvarně slova dokreslila Pavlína Paráková, kamarádka žijící v sepětí se slezskou krajinou. Graficky upravil Pavel Kerlin. V případě zájmu se nebojte o knížečku napsat – viz kontakty.

Děkujeme za pozvání na oslavu sta roků od vzniku Československé republiky. Součástí vzpomínkových akcí bylo odhalení pomníku padlým legionářům v 1. světové válce. Akce měla nečekaně důstojnou atmosféru, narozdíl od taškařice na Pražském hradě, při níž si žlučovitý stařec vyřídil účty se všemi, kdo mu kdy šlápli na kuří oko. K Michalu Davidovi, Krampolovi a řadě jiných východně orientovaných klientů zbývalo udělit ocenění už jen Rákosníčkovi, Landovi a Rytmusovi. V den, ve kterém zrozená a těžce zkoušená zemička měla vzpomenout na oběti nacismu, zvěrstva padesátých let a na velikány dějin, bylo politováníhodné sledovat estébáky ve veřejnoprávních médiích. Je nutné si vším projít. Být hrdý na překrásnou českou zemi. Věřit, že se vždy, jako mnohokrát v historii, vrátíme na přímou cestu.

Další z mnoha magických míst našeho kraje. Kráska, obklopená strážci v podobě oblých a v tomto ročním období různobarevných vršků, ovinutá stužkou potoka Besénku. Z nedalekého Veselského chlumu je jeden z nejhezčích pohledů na Vysočinu. Přibyly nové písně, nové fotky, vznikla nová verze našich společných Toulek (nejen) Vysočinou. Děkuji kamarádům z kapely, že mohu svými snímky dokreslovat atmosféru jejich koncertu. Ty písně stále jsou a budou mojí inspirací. Mezi návštěvníky seděly i dvě téměř devadesátileté dámy, jejichž pochvala po vystoupení těšila dvojnásob. Tak si říkám, že i kdybychom tam byli jenom pro ně, mělo to smysl.