Na opačném konci
mrtvolné ticho
v neplodném břiše ženy
vyvěšené sluchátko prázdnoty
rozprostřené mezi poledníky
a rovnoběžky ničeho.
Doutnající nuda
zívající únavou
inferno ztráty protiobrazu
bezobsažného introvertna
neslaného aspiku prosakujícího
z rozrezlých hrnců.
Kukuřičný písek
vypálené země
za žádnou cenu
rozhodnutí se pro nic
zpustošené květenství ducha
pachutí glyfosátů.
Trestající ticho
výkřikem břich
odkloněný pohled
vymrzlé vášně
nerozvrzaná postel něhy
ustlaná do komínku.
Další ráno
roků ticha
toužící po ničivé bouři
rozhrnutého rákosí
a vzdouvajících se vln
čekajících na déšť
který nepřichází.
Vyhaslý maják
na mrtvém moři
loď bez kormidla
míjející leklé pstruhy
zpomaleně kvasící
v zahnívající vodě.
Pichlavé smrky
bezbarvé barvy
vyzvracené z útrob
otrávené země
polesí bezútěšných třtin
bičujících holý život.
Šedivé roky
pohybu ciferníku
usedlina na dně talíře
zaschlý hmyzí trus
zbytky kvasu
pod názvem život.
V rozvalinách domu
v němž nikdo nežije
nikdo se nemiluje
nic se nenarodilo
nikdo nezemřel
nepotkáš stín.
Prázdnota prožívanou smrtí.