Antipa tančila tanečky zloby a lsti

a v jednu chvíli, zachtělo se jí mojí krve

jako hlavy Jana Křtitele.

Nešťastná Antipa s prázdnýma rukama

a ještě chudší myslí

ochutnala ze sklenice vrtkavé moci.

Nadvládě je třeba spojence a nepřítele.

Jen tak lze obelstít znuděný dav

čekající, že se konečně začne dít něco šokujícího.

Povolat soudce, zesměšnit nemohoucí

rozčeřit hladinu, slíbit „nápravu věcí“.

Antipa roztočila zatím nepoznané soukolí.

Bylo to opojné, ten zájem již mocných

podávání si rukou, pro tuto chvíli ještě přátelsky

vyhodnocují pozitiva a negativa

úkonů slušnosti a přetvářky.

Antipa byla v skrytu dojata sama sebou.

Kam až došla, prosekávajíc si cestu vpřed.

Chuť moci přepíjela hříšná kocovina.

Husička z tržiště … a v rukou život vězně.

Nepatrnými gesty, hrou slov

řítí se skály bezmoci, padají hlavy.

Dav rozšlapává páchnoucí krev

Antipa tančí v bezvýchodném kruhu.

Jen co přestanou dolévat,

a rozpustí se skrýš noci

bude nucena Antipa vystřízlivět.

Bože můj, ten zuřící dav, ti soudcové.

Na tomto světě není kam utéct.

Ulice jsou potřísněny rozšlapanou krví.