Jsou jedle v hoře Křemešníku

a zlatorudé buky

stoleté kroky na stezkách

rul rozdrásané ruky.

Cosi je tu starodávné

vepsané ve zdech chrámu

nad vylámanou sečí smrků

luna otevřela bránu.

V pramenech stříbrné vody

pod letitými kleny

otištěná v prvním sněhu

tvář rusovlasé ženy.

Křížové cesty mukám

bezvýchodnost svěříš

chvíli kdy s Veronikou

setkává se Ježíš.

Zvonovina hlubin země

v korunách buků pěje

je víno v krvi proměněné

chleba v živém těle.

Slova v pravdě nicotná

věčnému koloběhu

dech života nadechl se

u tlejících kmenů.