Léto je hostina u venkovského krámu

vrbové šero za vesnicí

bezelstné dítě, posmutnělá voda

obilné mraky obzor vlnící.

Tíživé kyvadlo mezi dnem a nocí

zákoutí samot, úvozy do lesů

po dešti nebe do dubových hřibů

jeřabin bolest kolik unesu.

Žíznivá ústa když není komu říci

že jednou přejde každá z dalších zim

za humny bosé nalezl jsem dítě

smutek osiří, už za čas. Na podzim.