Najednou odrazíš loďku od břehu

nevěříš lidem

někde mezi dvěma břehy rozmýšlíš

jestli se vracet

nebo jsi samotě souzený.

Proud nabírá uprostřed na síle

kde všechno běsní

v pěnivém živlu kamenů

zbroušených tak

aby srazily vaz.

Tolikrát jsem v půli řeky byl

víc a víc

něco volá na druhý břeh

jakoby v neznámu

oddechlo si lekavé srdce.

Bojím se, jednou spouště loďku

neohlídnu se zpět

hlas na druhém břehu naléhavější

z vývařovny bahna, kamení a kalu

pozvedne mě konejšivou rukou.