Přiveď mě

k pravému pramenu Lužnice

k jedinému prameni.

Na chvíli poklekni se mnou

v kapličce ve Stadlbergu

bolestná paměti krajiny.

Přiveď mě

do nedělní hospody pod Kamencem

kde tančí smrt.

Je před válkou a fliglhorny

hrají valčík tak teskný

jako šnaps borových výhonků.

Přiveď mě

kam tě srdce vede

opravdové srdce.

Kde neslyšet vábničky říje

a necítit lidskou krev

jen krvácející po mrazu jablka.

Přiveď mě

na Zlatou Ktiš

když zlátne srpen.

Malátné slunce skloněné k zemi

sklidilo poslední klas

vodní zdrž přetéká kmeny smrků.

Přiveď mě

ke skále ve Svatém Kameni

k jediné skále.

Musím ještě převést koně

skrz úzkou průrvu

dolů k zázračné vodě pít.

Přiveď mě

řeko Malše na Cetviny

skrz vitráže vychází světlo.

Dopíjí ocet viny

opravený kostel

a rozpadlá kasárna.

Přiveď mě

na Svatou Trojici

Duchu Svatý.

Můj strach že už mě nenavštívíš

omývám v oku studánky

slepotou noci po úplňku.

Přiveď mě

ke kapličce v Lukově

do zaniklé vsi.

Je všech svatých dušiček

nesmím minout mlčenlivý průvod

duší, bloudících v březinách.

Přiveď mě

na Hojnou Vodu

kde všeho hojnost.

Napiju se z poutnické studny

rozhoupám zvon smíření

než ho zrekvíruje zrada.

Přiveď mě

k sobě

Matko Těšitelko.

V tomto světě nenalezl jsem nic

co by setřelo moje slzy

tak lačné pokoje.