Bývá mi smutno

když rozpůlí se srdce

láska do noci vyhnána.

Pohřbíte mámu

domov, půl sebe

bojíte se neznáma.

Každým rokem

víc to bolí

nezvaná ta samota.

Tišší, tišší

jsou ty kroky

sněžná žalu slepota.

Tak toužím

vrátit všechno zpátky

není komu říci stůj.

Věčné srdce hoří láskou

… milá moje

… milý můj.

Tlukot hrudi

probouzí mě

věřím, kdosi za oknem.

Je slza

kterou nelze setřít

hořkost kterou nepolknem.