Close

Novinky

22.5.2018 OSTRAVA – AHOL GALERY (Jana)

Pomalu se loučím se severní Moravou. Já, stěhovavý pták původem z Prahy, který zde strávil 22 let a teď doufá, že najde domov na milované Vysočině. Vedení školy, kde jsem působila hodně dlouho, mi umožnilo rozloučit se výstavou fotek ve zdejší galerii. Výstava začínala trochu symbolicky u těžních věží, odkališť a červánků nad třebovickou elektrárnou, ale také v Poodří a na Rezavce, kam jsem často prchala před ruchem a puchem velkoměsta, neboť i na Ostravsku lze ještě najít kousek opravdové a liduprázdné přírody. Jen musíte vědět kde. Následovalo putování po mnoha dalších místech, na něž se stále vracím a snad ještě dlouho vracet budu. Osoblažsko, Libavá, Orlické hory, Českolipsko, Novohradské hory… Po místech vyrvaných z kořenů, přesto – anebo možná právě proto – tak působivých. A závěr opět symbolický – na Vysočině. Tasovský kostel, nekonečné obzory, nenapodobitelné západy slunce. Cáry mlhy stoupající z lesů a z údolí. Teď už vím, kde vznikly všechny pohádky začínající slovy: „za devatero horami a devatero řekami…“

15.5.2018 OSOVÁ BÍTÝŠKA (Jirka)

V dennodenní záplavě esoterického braku, samozvaných léčitelů a neukotvených lidských údělů je Anička Tomanová skutečným protipólem obdarování a vztahu člověka k milosrdnému Bohu. O to víc, že tahle prostá venkovanka narozená v podhůří Orlických hor neměla žádné vzdělání a její duše ve stigmatizovaném těle byla pokornou a plně rozkvetlou zahradou plnou zázraků a plodů. Nově zbudovaná Křížová cesta Uzdravení Vás zve na setkání s Aničkou a se svým nitrem. Náš koncert bude doplněn povídáním o přesahu života téhle nevšední ženy. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem dárcům, 180.000,- Kč je uloženo v pokladnici nebeské. Oldovi, nositeli myšlenky, patří poděkování největší. Za tisíce neviditelných maličkostí.

9.5.2018 BAROKNÍ SÝPKA LUDÉŘOV (Jirka)

Obilné klasy rozvlnil polední vítr v jedno širé moře. Jsou okamžiky, které stojí za slovo, místa za uchování, dědictví za povinnost. Členové občanského sdružení v Ludéřově, pečující svými silami o obnovenou sýpku, jsou v pravém slova smyslu buditeli svého kraje. Uchovávají kulturní úrodu a dědictví pod nepromokavou střechou. Možná sobě pro radost, možná z pocitu odpovědnosti k těm, kteří přijdou po nich. Každopádně jim patří veliký obdiv a poděkování.

8.5.2018 (Jirka)

Našemu kamarádovi Davidu Bátorovi vyšla v těchto dnech v nakladatelství Sursum sbírka Darkovských Básní, napsaných v prostorách léčebného zařízení. Tichá bolest prostupuje slovy, rozum hledá smysl lidského utrpení, srdce snaží se uchopit význam. Plody Davidovy bolesti jsou samy básně a naopak. Další část časosběrného pořadu o naší kapele “Muž který sází stromy” pro Český rozhlas Dvojku je natočena. Tentokrát jsme zaseli myšlenky do jarní půdy.

6.5.2018 HRANICE NA MORAVĚ (Jirka)

Pro normalizační novorozence se stigmatem husákových dětí jsou některé věci a místa hodny zapomnění. O to víc, když jedinou koncepcí frustrovaného jedince je získat tzv. modrou knížku, mít dlouhé vlasy, dobře zazpívat blues, živit se desetistupňovým pivem a líbat holky stejného vyznání. O to větším překvapením je, když vás život zavane do vojenského prostředí, které již dávno není doménou tuposti a bezmoci. Kaple sv. Barbory v areálu vojenského útvaru v Hranicích na Moravě je tajemné místo. Trochu poznamenané kulturní bezcitností nedávné doby, ale zvláštní a krásné. Nám bylo ctí, stát u počátku její rekonstrukce. Přejeme kapli v Hranicích a vůbec všem vojákům, aby se stali světlem a ochránci pokoje. Děkujeme nezapomenutelnému vojenskému kaplanovi za lidské přijetí a nevšední zážitek.