Téměř domácí trio lesníka Jiřího Nohela hrávalo dříve pod názvem Žalozpěv. Přejmenováním na Listověj se jeho lyrika ovšem nezměnila. Jiřího považuji za jednoho z nejzajímavějších básníků Vysočiny s krásnými obrazy a popisy jednotlivých míst. Z jeho písniček vystupuje Vysočina jako tajemná krajina oslnivých jar, krátkých žhavých letních měsíců, mlhavých podzimů i šedé dlouhé zimy. V Listověji ovšem působí kapelník jako autor, který zhudebňuje básníky 20. století. Do zajímavých melodií i harmonií tak obléká básně Reynka, Zahradníčka, Renče, Skácela a dalších. Z každého tónu i z každé pomlky je slyšet hlavní rys tvorby Listověje – pokora.

Děkujeme za vzletná slova hudebnímu dramaturgovi „malých scén“ v rámci festivalu Luďkovi Strašákovi. Ale hlavně za to, že tak zajímavý festival žije, rozvíjí se a je hlubinou hudebního hledačství. V české kotlině si veřejnost pod slovem folk zpravidla okamžitě představí partu opékačů buřtů, sladkou popakustickou hudbu přesouvající se s nastávajícím víkendem do dalšího města, nebo rovnou Honzu Nedvěda. Opak je pravdou. V Náměšti lze objevit mnoho hudebních fúzí a nečekaných cest do niter originálních hudebních osobností. Pro mě jí letos byl Janek Běťák coby autor niterné poezie. A strhující koncert Marie Putnerové.

Vesnička Dubenec a domácí atmosférou prostoupený penzion Na faře se stal výchozím bodem naší hudební návštěvy tohoto koutku vlasti. Místo nebylo vybráno náhodou. Posledních 10 roků života a odchod do Boží náruče zde společně se svým bratrem Bernardem prožila stigmatizovaná Anička Tomanová. Dívka, o jejímž životě jsme před časem zpívali v jedné z písní a na koncertech zmiňovali její přímluvnou uzdravující moc. Na večerním hodokvasu začala neodbytně blikat žárovka osvětlení. Někdo z nás vyslovil: „Dnes je Anny, Anička má svátek.“ Pozvednuté půllitry na počest Aniččina svátku rozlily v místnosti nebývale pokojnou atmosféru. Možná to byla náhoda, ale na ty nevěřím.
S poděkováním zdravíme do Bílé Třemešné. Jako bychom přinesli zvěst do místa, kde nyní v čase nadbytku, lidé zapomněli na vše podstatné.
V klášteře v Žirči jsme si již po druhé mohli hmatatelně uvědomit, jakým darem je lidské zdraví. Děkujeme za pozvání s vědomím nezměrné oběti všech, kdo pečují o těžce nemocné.

Zemská deska žulového masivu sklouzla na pískovcovém podloží a zastavila se za kostelem ve Vrbatově Kostelci. Spíše tomu bylo naopak. Geologické zlomy a žulové lomy vytváří neopakovatelná zákoutí pozapomnělého kraje Železných hor.

Puklice Petrovice. Návrat do středověkého kostelíku nad údolím řeky Jihlavy. Vedro k zalknutí, veliká bouřka.

Lysá nad Labem. Neznámý strom Nahovětvec vysazený na farní zahradě hrabětem Šporkem. Rovinaté Polabí.

Náměstí ve Velkém Meziříčí. Souzvuk tiché hudby a velkého prostoru.

Maňová. Vtělení se do starých venkovských muzikantů hrajících večer na návsi pod lipami. Žně a maliny voní do vsi, mladé vlaštovky pozorně poslouchají každou píseň, jiřičky hledají alikvóty tónů.

Chrám sv. Jakuba v Poličce. Nezapomenutelný dotek historie a vznešenosti. Veliká návštěvnost, mohutný dozvuk, pohostinnost letní Vysočiny.

Na začátku každého koncertu zvučící zvony v tónině připravené písně. Jakoby existovala náhoda nebo byl přítomný Duch prostupující všechny a všechno pod nebesy.
Děkujeme.

Pokud Vás cesty svedou na pomezí vinicemi porostlého moravského Slovácka a bezbřehé obilnice jižního cípu Hané, přesněji do kraje napoleonské války za Slavkovem u Brna, nasyťte svoji lačnící duši návštěvou místa velkých zázraků. Kopec Lutršték s kaplí Panny Marie Bolestné a nedalekou zázračnou studánkou nad obcí Němčany Vás přinejmenším naplní úžasem nad krásou člověku svěřené země. Výhledem do vlnící se krajiny prehistorického moře až k útesům Drahanské vrchoviny se ocitnete v jiném světě s jinou optikou vnímání času. Z mořského dna vystupují dávné ostrovy Mánerovské vrchoviny, teplomilné Větrníky i v dálce ležící žena jménem Pálava. Starý sad květnatých luk a roztroušených zpívajících lip mě přiměl po příjezdu na místo vzít do rukou kytaru a hlasem, tou nejvroucnější modlitbou, vyzpívat všechen údiv ze Stvoření. Děkujeme za setkání s tímto místem všem přítomným otevřeným srdcím. V kronice našich hudebních cest je koncert zapsán velmi zdobným písmem.

Sametově červený, ne rudý, kostel svatých Petra a Pavla na návrší městečka Úsobí na východočeské návětrné straně Vysočiny se v nedělním podvečeru stal „křtitelnicí“ aktuálního hudebního alba, které jsme prvně přivezli mezi posluchače. Žehnajícím kmotrem se stal premonstrát Jan Jakub Med, synovec významného literárního badatele Jaroslava Meda, blízkého přítele Bohuslava Reynka. Naše společné dílo má tedy veškerou výbavu pronikat do otevřených srdcí. Součástí koncertu byla benefice na další fázi oprav kostelních varhan. Všem posluchačům děkujeme za vědomou pomoc. Zanechat na zemi místa malých zázraků je v době vznikajících svatostánků konzumu a marnosti důležitou výzvou. Májová Vysočina v podvečer svátku Panny Marie Fatimské byla sytá. Večerní oblohu dokreslovala polární záře. Věříc v Milosrdenství si neskonale přeji, aby tahle záře měla naprosto opačný význam, než v předválečné době portugalských zjevení. Děkujeme za pozvání, pohoštění a hluboká slova Tichého Hlasu.