Bohatou úrodou podzimních koncertů jsme oslavili 14 roků společného muzicírování. Za tíhou hledání, námahy, slepých uliček, cest na úkor osobního času, smýkání se s bagáží kabelů a povahových rysů jsme ale vždy nalezli to, za čím má smysl jít. Krásu harmonie, vyjádření se v hudbě, ztotožnění se ve slovu. Hudba je očistná voda pramenící z tajemné skály. Dar, za nějž je třeba být poníženě vděčný.

Krajinou již pomalu obchází advent. Konejšivý podzim sfoukává svíce rozzářených barev. Čas je usebraný. Děkujeme za mnohdy nebývalou návštěvnost koncertů a zájem o témata písní. CD zhudebněných básní Jana Zahradníčka je rozebrané. Hledáme tvář reedice tohoto dílka, jež je pro nás přelomové. Souběžně dokončujeme aranže písní uzavírající obsah vznikajícího CD „Samota zaslíbená“, které by v celistvosti mohlo s jarem spatřit světlo světa.

Slezský básník Ondřej Hložek inspirován výjevy křížové cesty Aničky Tomanové ve třídvorské aleji za Osovou Bítýškou, sepsal texty 14 zastavení Kristovy útrpné oběti. Civilní pojetí a Ondřejův charakteristický jazyk vedl k propojení s kulisou naší hudby. Ale ke konečné podobě tohoto melodramatu vede ještě kus cesty.

Pokojný podzim přejeme.

REQUIEM ZA STARÉ BUKY je koncert kapely LISTOVĚJ 28.10.2023 v 18 hodin v sále OÚ ve Snovídkách

Konečnost se završuje proměnou. Triumfální přerod ohraničeného času do věčného koloběhu. Stromy jsou v tomto paralelou lidského života. Zpečetěním smyslu, údiv ze stvoření. Umlčením marnosti, která škrtí vše živé. Kácení 200 let starých buků ve Ždánickém lese je proviněním se proti životu. A to nejen proti životu lesa, leč PROTI životu jako takovému. Kdo z nás nepatrných je o jediný list moudřejší než příroda, která nejlépe ví jaký další záměr je připravený v úctyhodném věku a monumentálnosti oněch stromů. Rozhodnutí pýchy a tvrdých srdcí znevažuje zákon nevyslovený lidskou rukou, leč samotnou věčností. Neúcta k dědictví krajiny, ztráta selského myšlení, odklon od tvůrčí síly jako by se zhmotnil ve frašce technokratických propočtů a nezodpovědného kšeftu skrývajícího se vždy za stejným jmenovatelem. Tady a teď, okamžitý zisk. Les žije v cyklech stejně jako zimu střídá jaro, staré ochraňuje nově narozené, zralost vydává plody, otec vychovává syna. I krev a míza mají paměť. Plošné, necyklické odkacování náletu dřevin lze bez nadsázky přirovnat k životu dítěte bez mateřské péče. Nebezpečí, smrt a zmar jsou blíže než je zdrávo. Náš koncert bude nejen modlitbou za staré stromy Ždánického lesa, které namísto služby životu končí za nicotný peníz v ruce přesyceného trhu. Bude písní prosící o vědomí posvátné úcty ke krajině. Poděkováním těm, jímž nebylo lhostejno pochopit, že nový život vyrůstá na zdravých rozhodnutí přítomných životů.

Kachlová kamna u nichž pan Reynek vdechoval grafickou jehlou život biblickým a selským motivům, tapetový pokoj s klavírem, široké schodiště ošlapané přítomností těch, kteří v Petrkově nalézali ostrov svobody a tvůrčí sytosti. Srdce vidící lyrickou optikou se touží vyslovených artefaktů dotknout jako paládia, z něhož vystupuje nepojmenovatelná síla. Všeobčersvující dílo, mající schopnost přenést člověka do jiné dimenze, je prosto pozemské tíže a lichotvářného přízemního veselí. Vyjít do zahrady, za svitu luny spatřit stíny čekajících ve věčném příbytku. Víra ve spojení v Jednom. Zatím vlaštovčí křídla pročesávají povětrnost venkovského žití. Ale jednou stromy, stará zahrada. Již druhé pozvání do petrkovského sídla rodiny Reynků je pro nás nevyslovitelně cenné. Společně se můžeme setkat v sobotu 30. září v 16 hodin.

Děkujeme za nezapomenutelná setkání v rámci letních koncertů. Obzvláště pak duším, které naše hudba zasáhla šípem bezbolestným. Poslední srpnový víkend nás čeká cesta mezi vinohrady v kraji pod Pálavou, do vesnice s překrásným jménem Vlasatice. Po té již snad krajina ztichne ve své zádumčivosti a pozvolna vstoupí podzim. Na světlo vyneseme nové písně, ty, které by po natočení měly uzavřít téma rozpracovaného alba jménem Samota zaslíbená. Pokojné babí léto přejeme.

Již čtvrtý návrat do malé vísky Maňová nedaleko Doubravníku byl pro nás cestou ke kořenům venkovského muzikantství. Připomenutím doby, kdy muzikanti hráli večer pod lipami, lidé utvořili společenství oslavující úrodu, průzračnost letních večerů a chválu svatojánských nocí. Vesničku nad údolím milované Svratky zatím neobjevili developeři a obchodníci s betonem. Vlaštovky létají do chlévů přikrmovat mladé, jablka dozrávají na letitých stromech, u stavení parkují podomácku upravená přibližovadla. Zůstávám udiven tajemstvím, proč někteří z nás vidí stejnýma očima, slyší stejný hlas. Je to nějaká vnitřní zkušenost? Prožitek? Paměť krve? Nevím.
Máme před sebou krátký návrat do světa folku, ze kterého jsme věrni vyšli. Pozvání na Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou nám velikou ctí. Sázavské kulturní léto v areálu prastarého kláštera a místa hrobu sv. Prokopa může být zase pro Vás tipem na letní putování. Náš koncert připadá na sobotu 19. srpna. Pěkné léto přejeme.