Chtělo by se mi věřit, že naši krásnou zemi již nikdy nepřijde “zachránit” žádná z armád. Rudá armáda neměla problém zničit co jí přišlo pod ruku. Kulometem provrtat hlavu andělům v kostele, či samotnému Kristu. O klášteře nebo hřbitově původních obyvatel netřeba hovořit. Normalizace pro změnu zanechala na duši národa takové šrámy, že stádu přesycených nevadí mít za vůdce estébáky. Snad nebudeme nuceni zopakovat si dějiny. Dotknout se kostela ve Staré Vodě a vody ze studánky sv. Anny, bylo jako se napít živé vody ze studny paměti.

Srpnové dny jsme věnovali neméně důležité práci v dění kapely. S Čro2 jsme natočili letní vstup do časosběrného pořadu “Muž, který sází stromy”. Hemžení kůrovce střídalo myšlenky o vyčerpání ekosystémů lidskou nenasytností. Ve stadiu grafického zpracování je knížka básní a myšlenek s názvem Povřísla. Měla by vyjít společně s novým CD kapely, nejraději v poklidném podzimním čase. Osmičkový srpen jsem věnoval četbě a opakované návštěvě míst babického estébáckého běsnění. Bylo to symbolické a plodné v čase, kdy národ nezná cenu svobody. Hledání hrobů umučených, rozhovory s pamětníky akce Teror a nalézání smíření přineslo i píseň o Janu Bulovi, mladém muži, který skončil v propadlém břichu nenasytné rudé šelmy.

LÁZNĚ BOHDANEČ – pravidelný koncert v den pouti k Maří Magdaléně v barokním chrámě. PRAMENY NÍHOV – hudební festival spřátelené obce Níhov, nabízející rok od roku pestřejší ochutnávku okrajových žánrů. VÍRSKÉ VANUTÍ – festival pojmenovaný podle bylinného likéru prvorepublikové hospody u Šťastných. Setkání s kamarády jen pár metrů od Svratky, ve stínu skály Klubačice. CHVALKOV – zahradní altán domova seniorů. Vědomí pomíjivosti času. SVATÝ KÁMEN – planoucí oheň v srdci Novohradských hor. Dotek nitra země, bezčasí, milost. Hráli jsme písně z kdysi připravovaného alba Růže tajemná, které mělo celé patřit tomuto kousku zaslíbené země. Nedošlo na něj. Ale mně došlo, že tahle země je součástí mého všehomíru. SRPEN budeme věnovat sklizni plodů, dozrálých na kmeni našeho snažení. Pokud nebude Nebe jiného názoru, rádi bychom natočili nové CD a vydali sešitek slova a výtvarna.

Není mnoho míst, která by tak hmatatelně a plodně uzdravovala hluboké jizvy soužití Němců a Čechů. Unikátně opravená Tančírna v Račím údolí se stala duchovním centrem Rychlebských hor. Jejich pamětí. Obdivuhodné dílo je vkusným středobodem kultury uprostřed zachovalé přírody. O to cennější, že zde dostávají prostor i okrajové žánry, které jsou na jiných místech drceny pivním mainstreamem. Několik roků jsem v tomto kraji žil a plně pochopil vykořeněnost lidí bez zodpovědnosti k domovu a předkům. O to více děkuji za nevyslovitelný zážitek.

Stala jsem se obyvatelem Vysočiny. Můj téměř rok trvající sen došel uskutečnění. Děkuji těm, kteří mě k tomu inspirovali. Těm, kteří byli se mnou i při tomto „uvítacím ceremoniálu“. Kapele, jejíž písně jsem mohla doprovodit svými fotografiemi. Společně s návštěvníky jsme se tak alespoň virtuálně prošli po místech nejkrásnějších. Na ta místa se budu nyní často vracet. Přitáhla si mne. Mám je v srdci. A na mých toulkách (nejen) Vysočinou mi budou v srdci znít i písně Listověje …