Jako se nezavírá náruč milostivá, neměly by být zavřené kostely. Je potom smutné, kolik je prázdných “muzeí”, jen pro jakousi podivnou hmotnou úctu k obětišti. Poutníci žíznící po tichu a doteku pokoje nemají kde nabrat živé vody. Právě v Kadově u Miroslavi se otevřel kostel i pro ty, jež zde nemají celoživotně vysezený důlek a přišli poznat jejich dominantu obce. Kdoví, zdali si jednou pro vždy neodnesli i něco cennějšího. Byl to krásný koncert. Cestou domů, v údolí mlhosnící řeky Jihlavy, byli jsme odměněni usínajícími nebesy.

Pomalu se loučím se severní Moravou. Já, stěhovavý pták původem z Prahy, který zde strávil 22 let a teď doufá, že najde domov na milované Vysočině. Vedení školy, kde jsem působila hodně dlouho, mi umožnilo rozloučit se výstavou fotek ve zdejší galerii. Výstava začínala trochu symbolicky u těžních věží, odkališť a červánků nad třebovickou elektrárnou, ale také v Poodří a na Rezavce, kam jsem často prchala před ruchem a puchem velkoměsta, neboť i na Ostravsku lze ještě najít kousek opravdové a liduprázdné přírody. Jen musíte vědět kde. Následovalo putování po mnoha dalších místech, na něž se stále vracím a snad ještě dlouho vracet budu. Osoblažsko, Libavá, Orlické hory, Českolipsko, Novohradské hory… Po místech vyrvaných z kořenů, přesto – anebo možná právě proto – tak působivých. A závěr opět symbolický – na Vysočině. Tasovský kostel, nekonečné obzory, nenapodobitelné západy slunce. Cáry mlhy stoupající z lesů a z údolí. Teď už vím, kde vznikly všechny pohádky začínající slovy: „za devatero horami a devatero řekami…“

V dennodenní záplavě esoterického braku, samozvaných léčitelů a neukotvených lidských údělů je Anička Tomanová skutečným protipólem obdarování a vztahu člověka k milosrdnému Bohu. O to víc, že tahle prostá venkovanka narozená v podhůří Orlických hor neměla žádné vzdělání a její duše ve stigmatizovaném těle byla pokornou a plně rozkvetlou zahradou plnou zázraků a plodů. Nově zbudovaná Křížová cesta Uzdravení Vás zve na setkání s Aničkou a se svým nitrem. Náš koncert bude doplněn povídáním o přesahu života téhle nevšední ženy. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem dárcům, 180.000,- Kč je uloženo v pokladnici nebeské. Oldovi, nositeli myšlenky, patří poděkování největší. Za tisíce neviditelných maličkostí.

Obilné klasy rozvlnil polední vítr v jedno širé moře. Jsou okamžiky, které stojí za slovo, místa za uchování, dědictví za povinnost. Členové občanského sdružení v Ludéřově, pečující svými silami o obnovenou sýpku, jsou v pravém slova smyslu buditeli svého kraje. Uchovávají kulturní úrodu a dědictví pod nepromokavou střechou. Možná sobě pro radost, možná z pocitu odpovědnosti k těm, kteří přijdou po nich. Každopádně jim patří veliký obdiv a poděkování.

Našemu kamarádovi Davidu Bátorovi vyšla v těchto dnech v nakladatelství Sursum sbírka Darkovských Básní, napsaných v prostorách léčebného zařízení. Tichá bolest prostupuje slovy, rozum hledá smysl lidského utrpení, srdce snaží se uchopit význam. Plody Davidovy bolesti jsou samy básně a naopak. Další část časosběrného pořadu o naší kapele “Muž který sází stromy” pro Český rozhlas Dvojku je natočena. Tentokrát jsme zaseli myšlenky do jarní půdy.