V nastávajícím podzimu jsme začali pracovat na nových písních. Zase to tajemné chvění, závrať, když odkudsi z hlubin země začnou se proplétat tóny a slova v obrazu písně. Jsou to chvilky štěstí, skrze které má smysl znovu obětovat hudbě veliký kus ze svého času a energie. A když se vše ještě znásobí podařeným koncertem a pocitem obdarování přítomných, přál bych si, aby to nikdy neskončilo. Podzim naší hudbě sluší. V křižanovské kapli sv. Barbory jsme společně se sudetským písničkářem Petrem Linhartem poděkovali zemi za úrodu. V Tasově pro změnu vzpomněli daru života básníka Jakuba Demla. Ve Velkých Janovicích nás čeká zřejmě náš letošní poslední koncert pod širým nebem. Tímto Vás zveme do malebné vísky nedaleko nátoku Vírské přehrady. V záložce písmáctví naleznete předtočený fejeton s názvem Žízním, který během měsíce října odvysílá ČRo Brno v pořadu Zelný rynk. O termínu vysílání budeme včas informovat. Snivý podzim přejeme.

V podvečer upomínky 54. výročí obsazení naší země vojsky Varšavské smlouvy v čele s ruskou armádou, Vám v záložce Písmáctví necháváme redakčně neupravený rozhovor o desce Zhudebněných básní Jana Zahradníčka pro deník Právo. Fejeton Žízním! je pro změnu rozjímání o jiných formách vnitřních totalit. Pěkný zbytek prázdnin přejeme.

Zde je odkaz na rozhovor o desce Zhudebněných básní Jana Zahradníčka, který vyšel na zpravodajském portálu Novinky.cz

Rozhovor

Ještě něž se přelomí prázdniny k chladným ránům a slunce se nakloní k podzimu, odehrajeme tři zajímavé koncerty, na které Vás zveme třeba jako na výlet za poznáním krajiny. Reynkův statek v Petrkově, Jaroměřice nad Rokytnou, benefiční koncert na opravu varhan v kapli Sv. Anny v Pohledu nedaleko Havlíčkova Brodu. Všechna tato místa stojí za prožití. Poté se skoro na měsíc odmlčíme k odpočinku, a to bude již babí léto. Naše melancholické písně dostanou svůj osobitý lesk, v nastávající jeseni. Nyní jen pár heslovitých vzpomínek z hudebních cest. Nedaleko Kutné Hory, v Kozohlodech, jsme se setkali se starou paní, která pamatovala osobně Josefa Toufara a viděla skrze svoje oči tzv. číhošťský zázrak. V Klementicích jsme přivítali již poněkolikáté slunovrat. V krásném kostele v obci Křoví jsme v předvečer poutě zavzpomínali na naše vůbec první společné vystoupení. Je tomu téměř patnáct roků. Benediktinské opatství v Rajhradě, tak to je třeba osobně navštívit. Maňová je víska nad údolím milované řeky Svratky. Jsou tu staré stodoly a jabloně, tiché večery a opravená kaplička. Vícenice, vesnička u vojenského letiště Náměšť nad Oslavou. Říkali jsme si: „To bude samý lampasák a prázdný kostel“. Opak byl ale pravdou. Lázně Bohdaneč, každoroční pouť k Marii Magdalské, uvědomění si daru zdraví, a také po vzoru Ježíšovy nejbližší ženy, každodenní pobídku změnit svůj život k lepšímu. Děkujeme Vám za přízeň a posilující slova, jichž si hluboce vážíme. Přejeme Vám pěkné léto a pokoj na cestách.

Samota je dar. Tuhle myšlenku vyřkla ústa Anny Pammrové na žďárecké samotě kolem roku 1900. Samota není totožná s opuštěností. Je to prostor, nadkomfortní zóna, v níž se rozprostírá nitro člověka vnímající veškeré souvislosti poznání, které je schopno uchopit. V samotě rodí se potřeba řádu nocí a dnů, jar a podzimů. Mravního řádu, který otevírá oči nadhledu nad lidským hemžením a slepými ulicemi dějin. Nadčasovost, která umožňuje samotářům vnímat druhé a sebe, osvobozuje od histerických záchvatů většinové společnosti nasměrované k požitkům a z nich pramenících nejistot. Být samotářem, znamená sám sebe vyhostit z lichotvářného okolí, nechat na sobě ulpět jedovaté slině nepochopení, ale také nalézt sebe jako dítko imaginace a bezčasovosti. Právě tento moment přiživuje tvůrčího ducha těch, kdo se dobrovolně rozešli z infikovaným prostředím lidského společenství. Začali jsme pozvolna pracovat na nových písních. Poprvé v historii kapely jsme si vypůjčili píseň kolegů. Jde o slavný hit portugalské kapely Madredeus, Ao Longe o Mar. Zhudebnili básně Antonína Sovy, Jana Skácela, Otokara Březiny a petrkovského samotáře Bohuslava Reynka. Několik nových písní je ryze autorských. K výtvarné podobě písní jsem přizval slezskou samotářku Pavlínu Parákovou. Celé dílo bychom v podobě demo snímku chtěli studiově nahrát, ale to je příběh některých zim.