Zde je odkaz na rozhovor o desce Zhudebněných básní Jana Zahradníčka, který vyšel na zpravodajském portálu Novinky.cz

Rozhovor

Ještě něž se přelomí prázdniny k chladným ránům a slunce se nakloní k podzimu, odehrajeme tři zajímavé koncerty, na které Vás zveme třeba jako na výlet za poznáním krajiny. Reynkův statek v Petrkově, Jaroměřice nad Rokytnou, benefiční koncert na opravu varhan v kapli Sv. Anny v Pohledu nedaleko Havlíčkova Brodu. Všechna tato místa stojí za prožití. Poté se skoro na měsíc odmlčíme k odpočinku, a to bude již babí léto. Naše melancholické písně dostanou svůj osobitý lesk, v nastávající jeseni. Nyní jen pár heslovitých vzpomínek z hudebních cest. Nedaleko Kutné Hory, v Kozohlodech, jsme se setkali se starou paní, která pamatovala osobně Josefa Toufara a viděla skrze svoje oči tzv. číhošťský zázrak. V Klementicích jsme přivítali již poněkolikáté slunovrat. V krásném kostele v obci Křoví jsme v předvečer poutě zavzpomínali na naše vůbec první společné vystoupení. Je tomu téměř patnáct roků. Benediktinské opatství v Rajhradě, tak to je třeba osobně navštívit. Maňová je víska nad údolím milované řeky Svratky. Jsou tu staré stodoly a jabloně, tiché večery a opravená kaplička. Vícenice, vesnička u vojenského letiště Náměšť nad Oslavou. Říkali jsme si: „To bude samý lampasák a prázdný kostel“. Opak byl ale pravdou. Lázně Bohdaneč, každoroční pouť k Marii Magdalské, uvědomění si daru zdraví, a také po vzoru Ježíšovy nejbližší ženy, každodenní pobídku změnit svůj život k lepšímu. Děkujeme Vám za přízeň a posilující slova, jichž si hluboce vážíme. Přejeme Vám pěkné léto a pokoj na cestách.

Samota je dar. Tuhle myšlenku vyřkla ústa Anny Pammrové na žďárecké samotě kolem roku 1900. Samota není totožná s opuštěností. Je to prostor, nadkomfortní zóna, v níž se rozprostírá nitro člověka vnímající veškeré souvislosti poznání, které je schopno uchopit. V samotě rodí se potřeba řádu nocí a dnů, jar a podzimů. Mravního řádu, který otevírá oči nadhledu nad lidským hemžením a slepými ulicemi dějin. Nadčasovost, která umožňuje samotářům vnímat druhé a sebe, osvobozuje od histerických záchvatů většinové společnosti nasměrované k požitkům a z nich pramenících nejistot. Být samotářem, znamená sám sebe vyhostit z lichotvářného okolí, nechat na sobě ulpět jedovaté slině nepochopení, ale také nalézt sebe jako dítko imaginace a bezčasovosti. Právě tento moment přiživuje tvůrčího ducha těch, kdo se dobrovolně rozešli z infikovaným prostředím lidského společenství. Začali jsme pozvolna pracovat na nových písních. Poprvé v historii kapely jsme si vypůjčili píseň kolegů. Jde o slavný hit portugalské kapely Madredeus, Ao Longe o Mar. Zhudebnili básně Antonína Sovy, Jana Skácela, Otokara Březiny a petrkovského samotáře Bohuslava Reynka. Několik nových písní je ryze autorských. K výtvarné podobě písní jsem přizval slezskou samotářku Pavlínu Parákovou. Celé dílo bychom v podobě demo snímku chtěli studiově nahrát, ale to je příběh některých zim.

Jsou místa a chvíle, které člověka doslova pohltí propojením práce lidských rukou a duchovní síly. Jedním z takových je bezesporu Santiniho chrám na Zelené hoře, kde jsme měli tu čest být spolutvůrci programu tzv. Noci kostelů. Večera, kdy se kostely v celé republice otevírají lidem bez rozdílu vyznání a míry spirituality. Chrám na Zelené hoře je po delší době rekonstrukcí nově otevřený. Slovy nelze dost dobře vystihnout obdiv k tvůrčí práci a schopnostem povolaných lidí. A ještě jeden rozměr má tato stavba. Při pohledu z vnitřních ochozů kostela do okolní krajiny si člověk naplno uvědomí, jaké bohatství nám naši předkové zanechali. Citlivě, s respektem k přírodě a estetice, zúrodnili a hospodářsky pozvedli kus podmáčené země. Žijeme v krásné zemi a přesyceni možnostmi mnohdy zapomínáme na to, že i ona na nás čeká. Že je živá a tvůrčí. Ze srdce děkujeme pořadatelům a vnímavým posluchačům, že naše písně mohou navždy tiše rezonovat ve zdech tohoto překrásného chrámu.

Zde jsou odkazy na dvě epizody pořadu Hudební přístav na Českém rozhlase Ostrava, do kterých zařadil hudební redaktor Milan Bátor dvě písně z našeho nového alba.

Píseň o tíze

Jaro pod Čichnou