Jaromír Nohavica nebyl s děvkou na pokoji. Jaromír Nohavica je sám prodejnou děvkou. A jestli mu do nynějška byla pro zjevný talent odpouštěna manipulace davem, nezbylo mnoho, co by mu mohlo být zapomenuto.

Jaromír Nohavica nebyl s děvkou na pokoji. Je přímým účastníkem orgií, které mají zdroj v jeho proletářské mysli. „Ach černá Ostravo, Baníčku, Baníčku, Dežo opřený o lopatu.“ Vše po čem touží rozdělená společnost, nabízí v jednom balíčku k slyšení, jako drzé plivnutí do tváře Duchu Svatému.

Nesporně obdarovaný člověk jen pootvírá dveře, ač jeho dlužním úpisem bylo vyrazit futra. Silné písně střídají nevkusné rýmovačky častušek o černohnědém fotbalovém městě, stejně jako střídá velebení Karla Kryla hořký pach úst udavače.

Zve-li sám sebe básníkem a do svého erbu vkládá velká jména, měl by si prvně ujasnit, že být básníkem neznamená vkládat písmena do formy, leč každé vyřčené slovo je nutné zpečetit vlastním životem. Obnažit hloubku, víru, odvahu.

Vždyť jak by mohl žalmista otevřít ústa, kdyby jeho víra nebyla zbavena prostoru a času? Jakým je tedy žalmistou Jaromír Nohavica, když je na stejném pokoji s Bobošíkovou, Lipovskou, Putinem a jim podobným lidem?

A že se narodil v komunismu a v komunismu zemře? Omyl. Kdyby zde byl Putinův režim, nikdo by mu nesměl zkřížit cestu.

Jaromír Nohavica je Zemanem českého folku, přitom stačilo trochu slušnosti a byl místodržícím. Nyní to vypadá, že bude vyvezen na kryplkáře do smetiště dějin. Jako prodejná děvka, jako manipulátor davu.