Kdo podřezal zápěstí borovic

v lesích na Červených blatech,

že i voda v Podřezanském rybníku

barví se do krvava?

Přemrzlé borůvky v překotném podzimu

rojovníků dech na sklech pavučin

na kmenech noci zjevení měsíce,

tvář mihotavá?

V nejasném rozhraní rákosin

bochníky ušatých vrb

rozkrojím vlhkými kroky

posmrtný dech rašelin.

U staré Podřezanské Bašty,

Krčínových hrázných dubů

vstupuji nahý do kalichu krve

obnovit v sobě vše strnulé.

Dolní hvozd je cítit ranami

mechů, borovic, zálomků a říjišť.

Aleje starých hrází

cinkají na triangl země.