Close

Novinky

21.12.2020 ZÁZNAM ADVENTNÍHO KONCERTU aneb VZPOMENUTÍ NA TY, JENŽ MĚLI RÁDI BŘÍZY (Jirka)

Nabízíme Vám dva dary s vírou, že připomenutím si poezie životů Jana Zahradníčka, Bohuslava Reynka a Jana Skácela můžeme přispět k pokojnému prožití adventu. Vědomi si, že naší spásou a jedinou nadějí je dítě narozené v prosté betlémské sluji, natočili jsme začátkem prosince zvukem a obrazem v kostele sv. Jakuba staršího v Osové Bítýšce koláž zhudebněných básní a mluveného slova. Živý koncert s atmosférou bývalé bítýšské tvrze naleznete na tomto odkazu. Druhým počinem je dvoudílné putování písní lesem s mikrofonem Českého rozhlasu Brno pod názvem „Muž, který má rád břízy“. Volné pokračování dokumentu „Muž, který sází stromy“, pořadu, který neunikl pozornosti nejednomu citlivému srdci a dočkal se překladu do anglického jazyka i účasti na několika rozhlasových festivalech. Čro Brno odvysílá první díl 26.12.2020, tedy na svátek sv. Štěpána. Přejeme Vám požehnané vánoce. Těšíme se na živé koncerty, které jsou tolik důležité darováním si vnitřního světla.

12.10.2020 V (NE)POKOJNÉM PODZIMU (Jirka)

Kdybych uměl číst znamení doby, nejspíš bych pandemie vnímal jako výzvu lidstvu k přehodnocení touhy po blahobytu a růstu. Osvobození se ze závislosti na věcech a zážitcích, jejichž protipólem je niterný pokoj a svoboda jednoduchosti života. Tedy návrat k tomu, co nynější podoba světa nemůže nabídnout. Ale nejsem takovým prorokem, proto mi nezbývá než věřit, že vše co se děje, děje se k našemu dobru. Přejeme všem pevné zdraví a těšíme se na živá setkání. Máme mnoho písní a materiálu, na kterých se budeme snažit pracovat. Využít čas pozastavení se k četbě a otevření se novým věcem. Možná i my, po vzoru jiných kapel, natočíme živý koncert a budeme propojeni alespoň touhle formou.

6.9.2020 REŠICE (Jirka)

Jsou místa a čas, které nezmizí z paměti. Na naší společné cestě poezií a hudbou se takto nejspíš zapíší Rešice. Malá vesnička na podhorácku, kde se v jiskřícím kontrastu megalomanské stavby dukovanské elektrárny ukrývá kousek starých časů. Rozvaliny venkovského zámku, kamenné sýpky a domky, kde Vás v předzahrádce uvítají paže letos tak štědrých jabloní. A také tu mají významného rodáka, npor. Adolfa Opálku. A návrší za vsí, kde uprostřed třešňového a ořešákového sadu, u běloskvoucí kaple Jana z Nepomuku, prosí za ochranu sochy sedmi světců. Děkujeme za otevřenou náruč.

30.8.2020 JESEŇ (Jirka)

Vlaštovky se loučily s létem v lukách nad slavkovickým kostelem. Zvony večerního klekání se odrážely o ruděolověná nebesa. Bylo to tak příznačné, silné. Jakoby každý strom, polní kvítí, jeřabiny, dech krajiny, duha, i ty rozverné vlaštovky byly svědky nekonečného kruhu života. Jsem vděčný za tohle velkolepé ticho, prostotu, na kterou smím ve vší síle a kráse patřit. Jsem o to vděčnější, že takové chvíle mohu vdechovat do písní. Přijměte pozvání na sérii koncertů v počátečním podzimu, které z naší strany budou poděkováním za úrodný rok. Za déšť, za možnost pozastavit se, hodit sítě na hlubinu.

30.7.2020 PODLETÍ (Jirka)

Stále je to živé, setba samoty. Zahradníčkovy a Reynkovy básně jsou pro nás neustále nosným tématem. Práce na nových písních, koncerty, setkávání se v otevřených sýpkách srdcí. Nevím komu dřív děkovat. Nebesům, či Vám, kdo nás sytíte slovy díků a pozorností. Právě v tomto létě si uvědomujeme nutnost živého hraní. Jako by člověk obdělával dávno opuštěná pole, na nichž se množí povětšinou všudypřítomný kšeft, podbízivost a mělkost. Písně nás vrací do míst a času, kde ještě dosedají kvíčaly na jeřabiny u cest. Stodoly jsou plné dobrých věcí. A také často prší, je rosa, bublají potoky a po bouřkách přichází úleva. Nabízí se otázka. Byly to těžké letouny křižující nebe? Nebo možnost uvědomit si jak málo potřebujeme k pozemskému žití? Vědomí naší křehké dočasnosti? Nevím.