Zdravíme Vás v novém roce a přejeme hojnost Duchovních darů, Boží blízkosti a splněných přání.

Díky Vašemu hlasování jsme se mohli dlouho houpat na vlnách rozhlasové hitparády radia Proglas a zprostředkovávat světu zhudebněné básně velkých synů Vysočiny.

S našimi písněmi se také můžete setkat v sobotu 11.1. v 17 hodin na Čro Brno v pořadu Zelný Rynk. Premiéra autentické přírodní reportáže nese tentokrát, po dvou předcházejících dílech název Muž, který rozvázal divočině ruce. Vžitá celospolečenská představa tzv. uklizených lesů, vzala celoplošným rozpadem uspořádaných smrkových továren na dříví za své. Tlející kmeny, maloplošné, na sebe navazující proměňující se struktury výškově rozrůzněného mlází s dominantou přípravných bříz, uvolněné ruce tvůrčí síly přírody, jsou velikou výzvou k návratu zdravých, zdivočelých, přirozených lesů.

Těšíme se na blízká setkání.

Je tomu více jak 2000 roků. Obtěžkaná Marie se svým snoubencem Josefem žebrá na periferii Betléma o nocleh v hostinci nízké cenové kategorie. S nepořízenou odcházejí ode dveří zaplivané putiky. Nocleh nakonec naleznou v dobytčí stáji za branami města.
Scénář je neměnný. Svatá rodina žebrá u zavřených dveří dějin svíranými křečí válek, nenávisti, lakomství, vášní, lsti, opovrhování, bezohlednosti. Všeho, co nás činí nesvobodnými, ač naše touha po lepším životě denně žízní v neukojitelné mysli. Nedostižné je tak nebývale blízko.

Přejeme Vám pokojný Advent. Nalezení malého dítěte v jeslích a ve svém srdci.
Děkujeme Vám i pořadatelům za celoroční přízeň. Za další rok nezapomenutelných koncertů a lidských rezonancí. Nebesům pak děkujeme ponejvíce. Za nevyčerpatelnou studnu ducha, za krásu přírody, v níž je ukryt hluboký nádech inspirace.

Živé koncertní hraní s sebou přináší hmatatelné propojení se s prostorem, který je nasycen souzvukem hudby a slova. Poznání historie místa, tušení těch před námi, setkávání se z novými tvářemi, které se nejednou stávají součástí naší přítomnosti. Je to nevysvětlitelná výměna energie. Tu svoji člověk zanechává, a novou, prozářenou, přijímá do dalších dnů. Přes všechnu oběť cestování, času a únavy, mám živé hraní nesmírně rád. Míjení míst v krajině, které jsou vzpomínkami na různé etapy kapelního života. Vstoupení do prostoru, naladění se na ducha místa, hledání formy, která bude důstojná a přesvědčivá. A potom veliký dík samotnému Zdroji, z něhož vše na tomto světě pramení. Přítomnost je živoucí, plná nevysvětlitelných alikvótů jednoty.
Ne jinak tomu bylo v sérii podzimních koncertů. V Nedvědici omývané řekou Svratkou. V Beneticích, kde nám krása kostela nečekaně vyrazila dech. V zaniklé vsi Zahrádka u Ledče nad Sázavou loď kostela pro změnu připomíná archu plující na zátopě přehrady Švihov (zrekonstruovaná návesní socha Panny Marie Bolestné je pak dotekem života překypující pevniny v potopách dějin). Poutní místo Sloup v Moravském krasu byl pro změnu barokním zážitkem souzvuku hudby a prostoru. Každý dotek takového místa je pro nás drahokamem nezměrné ceny.
Podzim na Vysočině je nebývale barevný. Mrazivé a dušičkové dny si dávají na čas a počasí má spíše podobu babího léta, měsíc a půl před zimním slunovratem. Dlouhé vycházky do lesů, sadů a luk nabídly rozličné plody. Netuše jsme začali pracovat na novém cyklu písní s pracovním názvem Vejdoch. Ale to vše je zatím skryto mlhou budoucnosti.

Nevyslovitelno, které snivou duši poutá k Vysočině, nabírá v říjnových dnech na síle. Krajina má tisíce podob. Od zadumané tváře mlhavých dnů, po průsvitné podvečery mrazivých rán. Slovené rybníky skrývají svoji nahotu v rákosí. Rezatá voda odtéká z tužebníkových lad. Noční křik volavky, ticho proškrtnuté zápalkou padající hvězdy. Všudypřítomné břízy nosící v sobě čistotu, kterou nestihly za svého krátkého života zobchodovat s lichotvářností. Oči nepozbývající dětství, spatřují rozbité střípky ráje, který posléze slepují pohledem údivu. V nitru hřmí hudba pramenů, vichrů, vod, praskajících ledů, lesních tišin. Jedinou úzkostí je ztráta onoho daru.
Tolik slov, tónů, obrazů, ve snaze zachytit tuhle sílu. A pořád, jakoby nebylo dosti, znovu neodbytná touha vykreslit nevyslovitelnou vizi, po níž by přišlo spočinutí.
Vejdoch je jméno hory proměnění, nedaleko Slavkovic na Vysočině. Cesta světla, strom života v podobě kamenného kříže z propletených lipových ratolestí, květnaté louky, nedozírné obzory. V jednom pohledu několik Santiniho staveb. Samota, řád podhorských políček, javorové aleje, orchestrion staré venkovské hospody, zvony kapliček zvěstující klekání podvečera. Tohle inspirativní místo mi s podzimem darovalo spoustu nových textů, básní, překladů a tónin. Nezbývá než s vděčností uchopit.

Oslava 15 roků společné hudební cesty se zázračně protnula v kostele Božího milosrdenství ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě. Na křižovatce poutnických cest, v místě střežícím vyvěrající pramen zjevených poselství sv. Faustině Kowalské, v opomenutém koutě Vysočiny, kde se čas počítá opadaným listím starých javorolipových alejí, v mém alter domově. Tohle místo proměňuje, promlouvá, očišťuje, ulehčuje, naplňuje, uzdravuje a rozechvívá tiše tepoucím srdcem. Obejme Vás a nepustí.
Křížovou cestou vycházíte na větrem udýchané návrší, kde rozevírá paže kříž, nárožní kámen budoucí meditativní zahrady a stromové katedrály. Jen ticho, hvězdné nebe a rozcuchaný obzor Vysočiny.
Nejen 6.10. naleznete ve Slavkovicích široce otevřenou náruč. V 15 hodin začne v prostoru před kostelem poutní mše svatá. V 17 hodin pokračuje program naším koncertem přímo v kostele, pod obrazem srdce Božího milosrdenství.

Dovolte mi vyprahlou vsuvku. Píše se rok 2024 a zatímco si svazáci a tiší poklonkovači komunistické krutovlády užívají tučných důchodů, soud začal projednávat „případnou“ rehabilitaci mučedníka Josefa Toufara.

Na vrcholu léta děkujeme do Pohledu u Havlíčkova Brodu, Hlubokých Dvorů u Blanska, na architektonický klenot Uherčického zámku do míst, kde řeka Dyje tvoří státní hranici s Rakouskem. Za lahodný štrůdl a výživné slovo do Doubravníku, odkud Svratka spěchá přes říční balvany pod Sokolí skálu.

Hudba je živá voda. Vroucí modlitba emocí. Pramen, ke kterému vede nelehká cesta. Přeji všem zúčastněným v soukolí kapely touhu pracovat a odvahu volit nesnadné cesty. Děkuji za krásný čas.