16.10.2025 ONO UŽ NEJDE O TVARŮŽKY (Jirka)

Zasněnou krásu vysočinského podzimu jen nepatrně poškrábalo volební vystřízlivění. Vycházející slunce nalezlo svět ve stejném řádu věcí. Nocí a dnů, podzimů a jar, zim a lét. Oklamaná lůza se nedočkala levnějších cetek a kávičky. Upokojení se nedostavilo. Zapšklost dál přemílá duši jako zkaženou flákotu, úleva v nedohlednu. Národ Švejků, toužící pod ochranou severoatlantické aliance vlastnit evropské výhody, si zvolil do svého čela partu vychytralých komunistů a nácků. Ukázal světu kde hledá středobod hodnot, za něž celé generace trpěly a bojovaly.
Internet plný hospodských žvanilů, bez znalosti souvislostí hodnotí greendealy, olomoucké syrečky, ochranu přírody, pomoc obětem zmítaným válkou. Ďábel Putin se směje, zlo má zase o malý krůček volnější cestu. Evropa je více hnědá, levicová, otrhaná.

Připomínka 65 roků od smrti komunistického mučedníka, básníka Jana Zahradníčka, proběhla díky budišovskému panu faráři u památníku jeho posledního výdechu nedaleko Vlčatína na Třebíčsku. Přítomnost lidí chápající umění jako odlesk Ducha, selských synů zúrodňujících svým potem rodnou hroudu a matek modlících se za svět, proměnili pietu v děkovnou oslavu plodného života člověka, který by se s jistotou neztotožnil s kultem levicového sobectví. Ve chvíli závěrečného kněžského požehnání projela směrem k Třebíči sanitka.

Javory a třešně hoří v impozantních západech slunce. Úžas je lékem na prázdnotu.