Milí přátelé hudby a poezie. V den narozenin velkého básníka Vysočiny Jakuba Demla, byla v tasovském kostele pokřtěna P. Markem Orko Váchou kniha MOJI PŘÁTELÉ. Tedy již její dvacáté vydání, doplněné o dvě nalezené básně a graficky, až dojemně, zpracované výtvarnicí Lidmilou Annou Dohnalovou. Zakoupit si ji můžete v Moravskobudějovickém nakladatelství Motýlek. Svoji duši oblažíte silou slova pana faráře Demla v díle, jež bylo, narozdíl od mnoha jeho dalších spisů pro svoji květnatou srozumitelnost, vlídně přijímáno i lidem domorodým a prostým. Výtvarná nadstavba paní Dohnalové, coby dítka tasovské krajiny plné syenitových balvanů, kamenných stodol a rozechvívající lyriky, zdařile posouvá knihu k nové perspektivě.
Na podvečerním setkání s tvůrci knihy, zaznívaly rozličné vzpomínky starších obyvatel na dobu, kdy nesrozumitelný Deml, prorok, v Tasově žil. On, člověk bez peněz a společenského přijetí, žil ve vile, kterou mu postavili obdivovatelé jeho díla. Jistě, že tohle nenechalo klidnými nastupující chátru komunistů a proletářů. Na jedné z jejich stranických schůzí se nechal soudruh slyšet. „Deml vydal knihu Moji přátelé. Koupíme si ji, přečteme, a všechny pozavíráme.“ Svými přáteli měl autor na mysli všemožnou květenu vysočinského podhůří. Snad už tedy jen pro zasmání o vykolejenosti oné doby.

A ještě jeden knižní tip. Tišnovské nakladatelství SURSUM v těchto dnech vydalo NOEMŮV LES. Na příběhu pokalamitní adaptace lesů velkobítešska, autorem Petrem Kjučukovem, vysvětlená nutnost celostního vnímání ekosystémů.

S rozhlasovou dramaturgyní Alenkou Blažejovskou jsme v prostředí žíznícího lesa natočili další díl ze série putování lesem. Snahou bylo pojmenovat vliv období vrcholného blahobytu na vlny veder a z nich pramenící nedostatek vody. Brzy najdete v archivu ČRO Brno, pořad ZELNÝ RYNK.

Ve stejném duchu se nesla i návštěva pana prezidenta Petra Pavla na zámku v Lánech, na kterou jsem byl pozván v rámci setkání lidí aktivně pracujících na zmírnění dopadů rozkolísaného klimatu. Pan prezident je rovná osobnost a jeho paní nosí šaty, stejně jako i spousta jiných žen se snaží být upravenou. A také mají ve svém sídle moc dobré jídlo. (Za keřem zámeckého parku jsem úspěšně zlikvidoval celý tác čehosi, čemu říkali nejspíš podle francouzského prezidenta – makronky.) A umějí opravdově poděkovat i poslední kuchařce a uklízečce, která je jim nablízku. A také lidem, kteří přes nepochopení většinové společnosti hledají řešení, jak trvale čelit suchu a plíživé chudobě.

Těším se na setkání a přeji déšť.

V tišnovském poeticko-přírodovědném nakladatelství Sursum vychází v těchto dnech kniha Petra Kjučukova, průkopníka ekologického lesnictví, pod názvem NOEMŮV LES. Petrova znalost mnoha význačných světových lesních oblastí a chráněných území vykresluje na prostém příběhu proměny hospodářských monokultur ve svobodně vyvíjející se lesy severně od Velké Bíteše, celou problematiku člověkem řízených přírodních procesů a znásilňování krajiny.
V těchto dnech, kdy zemi sužuje historické sucho a vlna veder přemístila vegetační stupně. V těchto dnech, kdy se mluví o hašení důsledků, avšak ne o napravování příčin. V těchto dnech, kdy pozorná duše rozpozná plíživou existenciální chudobu rozkolísaného klimatu, kterou nelze zastavit žádnými technologickými opatřeními. V těchto dnech extrémů, kdy již nemá smysl si nalhávat populistický postoj: „Všechno tu už bylo, můj blahobyt je opodstatněný.“ V těchto dnech, jakoby ne náhodou, vychází Petrova kniha nabízející biblický předobraz Noemovy archy, na jejíž palubě se tříbí celistvý pohled na život lesa. Život, v němž se prolíná vznik a zánik. Život, v němž každý malý příběh lesa ovlivňuje ve svém důsledku životy lidí na celé planetě.
Knihu lze objednat v nakladatelství Sursum, u autora nebo na mojí e-mailové adrese, kterou najdete v záložce Kontakt.

Přeji Vám deštivé babí léto plné snivých mlh.

Zničující výheň a žíznící země umenšují zažité jistoty, které samy sebe stravují v proměnách. Začátek letošního léta přepíše limity ekosystémů zase blíže k dlouhodobé návratnosti rovnováhy. Není nač čekat se změnou vědomí, pokud chceme planetu nesobecky předat těm, co přijdou po nás. Františkánská spiritualita dobrovolné skromnosti může být jednou z mnoha inspirací.

Máme za sebou několik krásných koncertů, za které ve vzpomínkách děkujeme. Vždy se stane alespoň nepatrný zázrak, setkání, zpěv ptactva do staccata rytmu vesmíru.

S kapelou se snažíme mimo živé hraní i více zkoušet. Oživili jsme téma hudebního doprovodu „Křížové cesty za nenarozené“ slezského básníka Ondřeje Hložka. Snahou je v pozdních podzimních měsících roku celé dílo nahrát tak, aby se v pravou chvíli velikonoc stalo aktuálním.

Souběžným výhonkem našich snah je i zhudebňování a zaznamenání básní Jana Dokulila, dalšího z mučedníků komunistické zlovůle padesátých let, kněze, básníka a pokrevně blízkého rodiny Zahradníčkovy s Uhřínova. Jeho životopis vydá časem na dlouhé samostatné připomenutí a zamyšlení. Téma komunistického teroru nechci nechávat bez povšimnutí. Z úcty k obětem a navzdory těm, kdo adorují mechanismy zlovůle jakéhokoliv soukolí dějin.

V závěru týdne se náhle a nečekaně uzavřela ani ne 45 letá životní pouť blízké křehké duše, kamaráda a fotografa Jana Komendy. Společně jsme připravovali čtveroroční slavkovickou koláž hudby a fotografií. Každé setkání či telefonát byl velikou oslavou upřímnosti mladého a nezkaleného pohledu na svět. Věřím, že Jan je připočten k zástupu spasených.

Do týmu vyšlapávajících kapele cestu k novým koncertům, přibyl člověk zkušený v pořadatelské činnosti všemožných akcí paralelní kultury. Je jím Jirka Slavíček, multižánrový hybatel rezonancí okrajových žánrů z podhůří Vysočiny.

Nezměrné utrpení obětí totalitních režimů pokrývá pozvolný nános času, materialistické nespokojenosti a bagatelizování dějin švejkovskou rétorikou, která je našemu národu tolik příznačná. Blahořečení Jana Buly a Václava Drboly lze také vnímat jako blahořečení všech bezejmenných mučedníků, kteří svojí odhodlaností a za brány života sahající odvahou, nastavili tvář zlu. Smutné je, že pro přesycenou společnost není téma svobody aktuální. V záplavě požitků jsme si jisti vším, co zítra neudržíme v rukou.
Před mnoha lety jsme natočili o Janu Bulovi píseň s názvem Lukov. Ano, je nezralá, dnes bych ji napsal v hlubším podtónu. Ale je děsivá časem čekání na popravu. Smrtelnou úzkostí na rubu poklonkování demagogii, která zplodila bolest a vykolejení dějin. Díky Bohu za přímluvce v nebesích. Za memento křehké svobody, které na celém světě neustále usiluje o živoucnost temná síla, oděná do pozlátek slibů.

Máme za sebou několik výjimečných koncertů, za které děkujeme a v neustávající myšlence zdravíme všechny, s nimiž jsme se setkali. Po mnoha letech jsme si zahráli na malém festivalu, v Sázavě u Žďáru nad Sázavou. Bylo to krásné. Vlaštovky pročesávali podvečerní oblohu, smolničky a zběhovce zdobily luční vlnobití. Nikde žádné tojtojky, buřty, pivní kelímky. Žádná vnucená bezduchá zábava a vtípky konferenciérů. Tu už bych, říkám za sebe, nechtěl nikdy zažít. Putovní ekumenický festival je pro bytosti přemýšlivé, nehledající pozlátka rozličných show. Setkání hudebníků ztvárňujících svoje hledačství do písní, vyplulo po řece Sázavě do dalších otevřených přístavů.

Přejeme Vám pěkné léto, tolik potřebný déšť a snivé cesty.

V sobotu 4.4.2026 v 16:00 hodin proběhne v Jimramově v rámci múzického večera Potulné akademie s názvem PRAMENY autorské čtení Jirky Nohela s podtitulem Ekologie duše.

Celá akce se uskuteční v Galerii pod klenbou, což je bývalý kostel sv. Matouše, U Kaple 174, Jimramov.

Srdečně zveme.