Fotografka, tulačka, trampská relikvie, učitelka, Santiniho přeměřovatelka Jana Molnárová našla skrze naše písně duch Vysočiny. Alespoň to tvrdí s dovětkem, že to pro ni bylo doslova zázračné setkání. Věřím jí. Po pár společných toulkách Vysočinou bezpečně vím, že i k [klikněte zde…]

Ve věži poličského kostela je něco jako primitivní výtah. Ruční vrátek, jímž rodina Martinů, žijící v prosté místnosti pod samotným vrcholem věže, přemisťovala to nejnutnější ke svému životu (např. nahoru seno pro kozu před sežráním a potom zase dolů “seno” [klikněte zde…]

Ten den přiletěli skřivani. Čejky byly ještě ostýchavé. Vítr syrový, voda smaragdová, nebe otvírala okna věčných světů. Putovali jsme k hrobům našich bratří, četli jim z jejich očí, knih a údělů. Měli jsme spoustu času. Na sebe, na slova, na [klikněte zde…]

Tu a tam pastýř s holí poodejde stranou. Básně jsou ovečky, které nejdříve nutno vytrhnout z paží hlohů a šípků. Zranit se přitom o bolest.

Tma nenávisti vzniká na hraně světla druhého člověka. Jiná tvář strachu nahoty. Přiznání si vlastního limitu. Pod silou zážitku vracím se často do Číhoště, kde jsme měli tu čest odehrát koncert. Toufarův hrob v kryptě kostela, fara, v níž žil, [klikněte zde…]