Vlaštovky se loučily s létem v lukách nad slavkovickým kostelem. Zvony večerního klekání se odrážely o ruděolověná nebesa. Bylo to tak příznačné, silné. Jakoby každý strom, polní kvítí, jeřabiny, dech krajiny, duha, i ty rozverné vlaštovky byly svědky nekonečného kruhu [klikněte zde…]