5.7.2025 JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ – NEZABETONUJEŠ (Jirka)

„Země odmítá dát úrodu, horečnaté slunce nevyživuje leč zabíjí, člověk stroj znaven pracuje navzdory řádu noci a dne.“ Tato slova vyřkla před sto lety samotářka a žena s duší lesa, vysočinská vizionářka Anna Pamrrová. A jak známo, chtivá lůza vždy vizionáře umlčí a vyžene ze svého středu proto, že nevyslovují jednoduchá řešení a tím narušují život pohodlné, vědomé i nevědomé destrukce.

Beton megalomanských staveb, rozpálený asfalt, umírající stromy které již nedosáhnou pro vodu, zmučená orná půda, zmeliorované vodoteče, vyvezené kaly čističek plné toxických jedů. V koloběhu přírody všudy přítomná antikoncepce, drogy a děsivé množství pesticidů.

Vlastně obdivuji Zemi, že ještě láskyplně komunikuje s člověkem skrze sucho, epidemie, plošný rozpad lesů, migraci rostlinných a živočišných druhů, celých národů.

Ale ruku na srdce. Vzdá se někdo krátkodobého blahobytu, utišujících požitků, výnosných válek a drnacování přírodních zdrojů? Existují ještě muži, kteří se o sebe umějí postarat a jejich ženy nejsou jen rozmařilé, emočně manipulující bytosti, karikující neměnný mechanismus světa?

Snad je můj pohled pouze výsledkem dlouhodobé vyprahlosti přírody, jež se v mém případě stává metafyzickou. Nemá nic společného s populistickými nářky po moci dychtícího neomarxismu. Nad lidskými dějinami se klene Milosrdenství a v něj toužím bezbřeze věřit.

Zveme Vás na spoustu letních koncertů, které nejsou, věříme, slaboduchou show, ale v opravdovosti se podobají modlitbě za krajinu a lidské vědomí.

Ještě jednou chci dodatečně poděkovat přátelům z přírodě blízkých komunit a škol za velikou podporu mojí práce a „nicnedělání“. Sílu oběti člověk zakusí v nelehkých chvílích. Děkuji z hloubi srdce Vám všem. Ponejvíce Petrovi Kjučukovi.