Černá dlaň vlašských ořechů

dech bylinného čaje

polibky sirých zákoutí

podhorského kraje.

Potkávám Tě na Prudké

kde skála vodu tříští

objímáme tuto zem

tušením věcí příštích.

Měsíc vchází do řeky

po kamenných hlavách

každá z promarněných chvil

po krku mi sahá.

Lásku naši od dětství

červen svlékl z šatů

daruj mi zralé jahody

noc a planou mátu.

Živoucí a chladivou

řeku v našich žilách

srdcem žhavým uchráním

co zbude v mých silách.

I ty buď mojí nejbližší

divotvorná ženo

tělo prostři smolničkám

nejbohatší věno.

Rozpomeň se na příslib

který jsme si dali

když řítily se do Svratky

strmé, prudké skály.