1.11.2024 ARCHA VYSTUPUJÍCÍ ZE ZÁTOPY PŘEHRADY (Jirka)

Živé koncertní hraní s sebou přináší hmatatelné propojení se s prostorem, který je nasycen souzvukem hudby a slova. Poznání historie místa, tušení těch před námi, setkávání se z novými tvářemi, které se nejednou stávají součástí naší přítomnosti. Je to nevysvětlitelná výměna energie. Tu svoji člověk zanechává, a novou, prozářenou, přijímá do dalších dnů. Přes všechnu oběť cestování, času a únavy, mám živé hraní nesmírně rád. Míjení míst v krajině, které jsou vzpomínkami na různé etapy kapelního života. Vstoupení do prostoru, naladění se na ducha místa, hledání formy, která bude důstojná a přesvědčivá. A potom veliký dík samotnému Zdroji, z něhož vše na tomto světě pramení. Přítomnost je živoucí, plná nevysvětlitelných alikvótů jednoty.
Ne jinak tomu bylo v sérii podzimních koncertů. V Nedvědici omývané řekou Svratkou. V Beneticích, kde nám krása kostela nečekaně vyrazila dech. V zaniklé vsi Zahrádka u Ledče nad Sázavou loď kostela pro změnu připomíná archu plující na zátopě přehrady Švihov (zrekonstruovaná návesní socha Panny Marie Bolestné je pak dotekem života překypující pevniny v potopách dějin). Poutní místo Sloup v Moravském krasu byl pro změnu barokním zážitkem souzvuku hudby a prostoru. Každý dotek takového místa je pro nás drahokamem nezměrné ceny.
Podzim na Vysočině je nebývale barevný. Mrazivé a dušičkové dny si dávají na čas a počasí má spíše podobu babího léta, měsíc a půl před zimním slunovratem. Dlouhé vycházky do lesů, sadů a luk nabídly rozličné plody. Netuše jsme začali pracovat na novém cyklu písní s pracovním názvem Vejdoch. Ale to vše je zatím skryto mlhou budoucnosti.