20.4.2025 JDE TAKÉ O TO, NEZRADIT DĚTSKOU DUŠI (Jirka)

V bufetu místního řeznictví jsem nedávno zažil děsivou scénu. Slušně situovaný důchodce dostal při pojídání španělského ptáčka „záchvat chudoby“. Po umaštěných ústech mu začali odkapávat jedovaté sliny. Přežvýkané sousto pomlelo do beztvárného chuchvalce současnou vládu, evropské unijní fauly, Green Dealy, proruské populisty, covid a kdoví jakou sekanou. Od vedlejšího půlkilového řízku se odklonil další „nuzný nešťastník“. Nenávistí zkřivenou tváří začal do prostoru vyhrožovat přetékajícím pohárem soudobého proletariátu. Kalná stoka malomyslnosti, frustrace a stařeckého děsu z promarněných darů, začala nabírat na síle.

Stál jsem nerozhodně u svíčkové s šesti knedlama, nevědíc, zdali opustit otrávenou řeku, nebo těm „hladovějícím“ začít vysvětlovat, že celá jejich bolest je produktem prožité normalizace. Pouhou touhou vrátit čas, kdy nemuseli uchopit zodpovědnost za své dnes do vlastních rukou a neporouchaný žlučník bezbolestně trávil salám a špinavé výhody ohnutého hřbetu.

Svíčková, žel bohu, zvítězila nad útěkem. Ti chráněnci Severoatlantické aliance využívající společný ekonomický prostor Evropské unie, mající rádi kapitalistické důchody, ale toužící po svazáckých košilích a svazarmovsky rozšafném životě, neustali v sycení svých vlastních tragédií usvědčující je z neúcty k nabídnutým hodnotám života.

Žádný žvanec, i kdyby byl přinesen na zlatém nádobí je nenasytí a nenahradí poklad svobody, říkal jsem si, když jsem je spatřil, najedené, nasedat do svých vozů.

Zhmotnění Zahradníčkovy a Reynkovy poezie v promodleném prostoru, krásně působí jako pomyslná protilátka infekce nevědomí. Až tomu tak nebude, nechejte mě prosím dojíst svíčkovou, posaďte do auta a ukažte směrovku přes Slovensko rovnou do gulagu.

Přejeme Vám požehnané Velikonoce, nezměrnou radost z vykoupení, dar číst znamení doby. A třeba také vědomí, že celá Ježíšova mise se protnula s časem římské okupace na pozadí lidských povah, frustrací a zrady.