30.7.2020 PODLETÍ (Jirka)

Stále je to živé, setba samoty. Zahradníčkovy a Reynkovy básně jsou pro nás neustále nosným tématem. Práce na nových písních, koncerty, setkávání se v otevřených sýpkách srdcí. Nevím komu dřív děkovat. Nebesům, či Vám, kdo nás sytíte slovy díků a pozorností. Právě v tomto létě si uvědomujeme nutnost živého hraní. Jako by člověk obdělával dávno opuštěná pole, na nichž se množí povětšinou všudypřítomný kšeft, podbízivost a mělkost. Písně nás vrací do míst a času, kde ještě dosedají kvíčaly na jeřabiny u cest. Stodoly jsou plné dobrých věcí. A také často prší, je rosa, bublají potoky a po bouřkách přichází úleva. Nabízí se otázka. Byly to těžké letouny křižující nebe? Nebo možnost uvědomit si jak málo potřebujeme k pozemskému žití? Vědomí naší křehké dočasnosti? Nevím.