Až přijde můj soudný den

na jiskrném světě

a poklad uschovám

v poslední větě.

Až alej javorů k Veselíčku

vydechne za mě modlitbičku

oves polí bude zrát

všední den bude, akorát.

Možná rozezní se zvon

věže od kostela

tak prostě, jako noc,

jako se zvoní celá.

Ze starých lip od Řečice

přispěchá Matka pomocnice

ukázat mi cestu

k novému městu.

Až všechno listí opadá

z očesaných stromů

ze slzavých údolí

navrátím se domů.

Až Bohu k nohám odevzdám

ze své sýpky každou trochu

zrovna louky pokvetou

u kříže na Vejdochu.

Až moje oči užasnou  

hle, Milosrdný oheň!

Nejmenší z nejmenších

Bože prosím, neopomeň.

Jestli mě vyzveš usednout

ke džbánu do lavice

daruj mi místo takové

odkud spatřím Slavkovice.