Malý chlapec s doživotním nastavením sígra z periferie velkoměsta za sebou zavřel dveře pavlačového nájemního bytu. Nepovšimnut vběhl do davu ranní ulice. Za malou chvíli, nepovšimnuta, blýská se čepel nože před tváří letité trafikantky. Dnešní výdělek činí 300 korun. Svědomí smažené pocitem neúspěchu ztřískal z kocoviny probravší se otec pěstmi. Neúspěch bude opakovaně ztrestán.

Kněz z periferie malého města je oddaný lásce. Každé slovo, myšlenka, posunek těla, ba i každá vteřina ubíjející srdce, směřuje k vdané ženě, krásné tak, jak jen ženy na vrcholu ženskosti mohou být. Bolestnější o zpovědní tajemství nevydařeného manželství a nezájmu. Malé město, nízké nebe, velká dramata, výsušný pocit snahy pohnout balvanem vpřed. Každý každému soudcem, v bezbřehé žumpě. Mučivá bezvýchodnost trestanců, vězení těl, která svoji krásu budou brzy nucena odevzdat nenávratnu. Bolest, jen bolest. Nic než bolest.

Dívka ze satelitní vsi, nad postelí nebe botulotoxinových hvězd, tělnatých rapujících černoušků, nedostižitelně užvaněných youtuberů odčítajících další slunečný den. Nevlastní otec odjíždí truckem na dlouhou štaci salámů, pachu ropy, blonďatých cikánek a zpožděných výplat. Vlastní matka, tak trochu více tělo než duše, odchází s ránem pracovat do školní jídelny. Složenky přicházejí, peníze odcházejí, bolest sendvičového manželství umořuje pravidelnost grilovacích víkendů zapitých hliníkovým půllitrem piva ve slevě. Sebepoškozující řezné rány na nesnesitelných rukou a ještě nesnesitelnějších stehnech. Rovné vlasy, velký nos, trýzeň sebehodnoty. Samota. Nic než samota.

Slupky cibule, guláš páchnoucí hovězinou. Žena, více tělo než duše, odlupuje poslední vrstvu svědomí. Vězeň visící po pravici slyší úlevná slova. Ještě dnes Tě obejmu v ráji!