LUTRŠTÉK

Znám místo

kde chromí odkládají berle

a pramení zdravá voda

a večer zvoní úzkolistým zvonkem

v teplomilné louce plné

svízelů, chrp a jahodníků.

Bolestná Matka

oplakává zsinalé tělo syna

a včely opylují lípy před oltářem

tu a tam dopadne slza

do zázračné studánky

která v zimě nezamrzá.

Na dně

pradávného moře proseb

a neutuchajících nářků,

v soužení beztvářných pokolení

cestou na strmý ostrov

potkávám své blízké.

Ta krajina

černozemě lesku havraních per

a v létě zlatých klasů

a podzimem zpitých teras

rozfoukává moji osamělost

jež mi byla svěřena.

Lutršték

svým prapodivným jménem

a neznámou silou

a v promodlených stoletích

svolává pod svá křídla

procesí poutníků.

Přicházející jaro

odložilo berle chladu do pramene

a zakvetl třešňový sad

a rozbouřily se vlny klasů

podobající se moři

v němž tonul podvečer.

SVATÝ URBÁNEK

O malý kus dál

chůzí po hřebenatkovém útesu

bělostná kaple.

Rozbitou výplní dveří

přidávám se k alikvótům vánku

a podvečera.

To město u nohou

za golfovou latifundií

čeká na Pastýře.

Ovce vypásající odpolední nebe

(až zmizí vše ohavně odlidštěné)

připutují na tento úhor.

Patron dělných včelstev

opatrovník jejich moudrosti

přenechal tomuto místu jméno

rozličnost pohledů od východů k západům

do hlubiny a výšek

ukrývá v sobě posvátnost.

Vyhasnul den vlnobití

a marného lidského hemžení

na dně mořských příkopů.

Včelí dílo a opovrhovaná práce

i zpěv vánku v rozbité výplni dveří

blaženě oddechují.