VŠECHNO JE JINÉ (Mari Kalkun, Jiří Nohel)

Pověz mi Matko,

těžký je trám

a tělo chladné.

Žhavé slzy

vpíjí zem

za noci, za dne.

Korunou trnových růží rozkvétáš!

Každý sám pro nejtěžší chvíli,

každý je sám.

Slyším Tě Matko,

hořící keř

na zprahlé poušti.

Tajemná chvíle

pohledu do nebes

zimy rozpouští.

Korunou divokých růží rozkvétáš!

Každý sám pro tajemnou chvíli,

každý je sám.

Každý sám pro tichou chvíli,

každý je sám.

Každý sám pro slzavou chvíli,

každý je sám.

Každý sám pro trnovou chvíli,

každý je sám.

Pověz mi Matko,

znám Tvůj hlas,

všechno je jiné,

rozkvetlé.