1.7.2026 KŘEHKOST (Jirka)

Zničující výheň a žíznící země umenšují zažité jistoty, které samy sebe stravují v proměnách. Začátek letošního léta přepíše limity ekosystémů zase blíže k dlouhodobé návratnosti rovnováhy. Není nač čekat se změnou vědomí, pokud chceme planetu nesobecky předat těm, co přijdou po nás. Františkánská spiritualita dobrovolné skromnosti může být jednou z mnoha inspirací.

Máme za sebou několik krásných koncertů, za které ve vzpomínkách děkujeme. Vždy se stane alespoň nepatrný zázrak, setkání, zpěv ptactva do staccata rytmu vesmíru.

S kapelou se snažíme mimo živé hraní i více zkoušet. Oživili jsme téma hudebního doprovodu „Křížové cesty za nenarozené“ slezského básníka Ondřeje Hložka. Snahou je v pozdních podzimních měsících roku celé dílo nahrát tak, aby se v pravou chvíli velikonoc stalo aktuálním.

Souběžným výhonkem našich snah je i zhudebňování a zaznamenání básní Jana Dokulila, dalšího z mučedníků komunistické zlovůle padesátých let, kněze, básníka a pokrevně blízkého rodiny Zahradníčkovy s Uhřínova. Jeho životopis vydá časem na dlouhé samostatné připomenutí a zamyšlení. Téma komunistického teroru nechci nechávat bez povšimnutí. Z úcty k obětem a navzdory těm, kdo adorují mechanismy zlovůle jakéhokoliv soukolí dějin.

V závěru týdne se náhle a nečekaně uzavřela ani ne 45 letá životní pouť blízké křehké duše, kamaráda a fotografa Jana Komendy. Společně jsme připravovali čtveroroční slavkovickou koláž hudby a fotografií. Každé setkání či telefonát byl velikou oslavou upřímnosti mladého a nezkaleného pohledu na svět. Věřím, že Jan je připočten k zástupu spasených.

Do týmu vyšlapávajících kapele cestu k novým koncertům, přibyl člověk zkušený v pořadatelské činnosti všemožných akcí paralelní kultury. Je jím Jirka Slavíček, multižánrový hybatel rezonancí okrajových žánrů z podhůří Vysočiny.