28.11.2021 ZLATÍ SLAVÍKOVÉ S VYPELICHANÝMI KŘÍDLY (Jirka)

Příchod adventu obdaroval Vysočinu bohatou sněhovou nadílkou. Ještě jsme se stačili na sjízdných cestách otočit na venkovní koncert v sněhuprosté východočeské Sběři. První adventní neděle měla u nás tvář opravdové zimy. Les je tak tichý, ubitá krajina na chvíli odpočívá od lidského běsnění. Pár posledních bagrů zraňuje krajinu neděle neneděle, advent neadvent. Asi si tím musíme projít, jako tím, o čem chci psát. Něco, nebo možná spíš někdo, nás rozděluje. Na očkované a neočkované. Na zemanovce a kavárenské povaleče. Nikdy jsem si tohle nechtěl pouštět přes práh srdce, možná proto, že mým panem prezidentem byl a je Václav Havel a nyní v očekávání věřím, že tak krásná země se zase jednou dočká toho, aby měla ve svém středu osobnost alespoň lidsky důstojnou. Nepodařilo se mi přehlédnout neméně nedůstojné show zlatých slavíků. Nestálo by mi to za zmínku, kdyby takovým pokleslým kšeftem média neovlivňovala vkus národa. Nevím kdo je to paní Pagáčová nebo Bagárová, ani kterým pelechem prolezly. Neznám ani jiného řezníka, než toho od nás ze vsi. V hudbě nelze soutěžit, možná o to víc, když běžecké tratě jsou si zcela nerovné. Mohl bych zde vyjmenovat dlouhou řadu tváří obdarovaných skutečným talentem. Namísto jejich duchovního pokladu je éter vyplňován primitivní a pokleslou kulisou k nakupování a nevědomí. Salám a hry. Obchoďáky a požitky. „Všechno máte, tak nezlobte a nedomýšlejte důsledky.“ První adventní neděle obdarovala Vysočinu sněhovou nadílkou a tichem dřímajícího lesa. Tichem, které vybízí k čekání na příchod spasitele. Toho, který se narodil v prostém chlévě, nepotřeboval intriky, moc ani armádu. Cesty kterými chodil nebyly lehko schůdné a na jejich konci byla dobrovolná, avšak pro každého z nás tolik zásadní, nadmíru potupná smrt. Advent jako čekání na příchod spasitele, který znovu přijde. Tak jistě, jako že ráno vyjde slunce, nebo roztaje sníh.