1.6.2026 PŘÍSTAVY (Jirka)

Nezměrné utrpení obětí totalitních režimů pokrývá pozvolný nános času, materialistické nespokojenosti a bagatelizování dějin švejkovskou rétorikou, která je našemu národu tolik příznačná. Blahořečení Jana Buly a Václava Drboly lze také vnímat jako blahořečení všech bezejmenných mučedníků, kteří svojí odhodlaností a za brány života sahající odvahou, nastavili tvář zlu. Smutné je, že pro přesycenou společnost není téma svobody aktuální. V záplavě požitků jsme si jisti vším, co zítra neudržíme v rukou.
Před mnoha lety jsme natočili o Janu Bulovi píseň s názvem Lukov. Ano, je nezralá, dnes bych ji napsal v hlubším podtónu. Ale je děsivá časem čekání na popravu. Smrtelnou úzkostí na rubu poklonkování demagogii, která zplodila bolest a vykolejení dějin. Díky Bohu za přímluvce v nebesích. Za memento křehké svobody, které na celém světě neustále usiluje o živoucnost temná síla, oděná do pozlátek slibů.

Máme za sebou několik výjimečných koncertů, za které děkujeme a v neustávající myšlence zdravíme všechny, s nimiž jsme se setkali. Po mnoha letech jsme si zahráli na malém festivalu, v Sázavě u Žďáru nad Sázavou. Bylo to krásné. Vlaštovky pročesávali podvečerní oblohu, smolničky a zběhovce zdobily luční vlnobití. Nikde žádné tojtojky, buřty, pivní kelímky. Žádná vnucená bezduchá zábava a vtípky konferenciérů. Tu už bych, říkám za sebe, nechtěl nikdy zažít. Putovní ekumenický festival je pro bytosti přemýšlivé, nehledající pozlátka rozličných show. Setkání hudebníků ztvárňujících svoje hledačství do písní, vyplulo po řece Sázavě do dalších otevřených přístavů.

Přejeme Vám pěkné léto, tolik potřebný déšť a snivé cesty.