I když už nepadá sníh

a koledníci místo rorátních svící

nosí na hlavách blikající volské rohy,

v podhůří běsní kšeft jak válka.

Nové baráky jsou ověnčené řetězy

marnotratného světla

sobí saně nabouraly do plaňkového plotu

řidič sobů vylezl opilý z vraku vánoc

v červeném obtloustlém mantlu

a svítící čepicí cvoka …

… svatá rodina nemá kde hlavu složit.

I když ve všech hospodách olízali kosti

svatomartinských hus a bouřlivého vína

po firemních večírcích v postelích

rozhodli o dalším karierním postupu

meziroční výkon dosáhl historického maxima

viněty s logem korporací uklouzly

na vyzvracené polívce z husích jater

koledy skřípou v zubech neuronů

od září, všechno nabírá na obrátkách,

dělbuchy odstřelují přicházejícího spasitele …

… v jesličkách leží dítě.

I když začíná rok vola nebo krávy

vespolek zapíjíme lexaurin nekvašeným pivem

v televizi blekotá Zbyšek Czendlik

Lucka Bílá dělá našpulené cukrbliky

veskrze širokoúhlé obrazovky národa.

Umělohmotné chlebíčky, banány a úsměvy

dělají kulisu v srpnu předtočené show

(silvestrovské pobyty jsou pro další rok obsazeny)

vleky vlečou opilce lámat si nohy

na strmé kopce životů …

… Herodes chce se poklonit dítěti v jeslích.

I když toto všechno polykám se zavřenými ústy

a ještě načas mě musí zkoušet rozličné kocoviny

i když nepadá sníh a zadumanost adventu

proměnila se ve válečnou zónu,

škrtnutá zápalka protla tmu kostela

jako betlémská hvězda strnulou oblohu.

Za mámu, za Pavlínku, za moje ženy

Markétku, bludičku Terezku, dobrodince života

za všechny blízké s nimiž se prosím setkat v nebi

… za nekonečný vesmír …

… Porodila matka dítě v chlévě.