Pod břehem vlahým

mokrýš rozkvétá

něžná náruč

země zakletá.

Směnila zlato žlutých křivatců

v ruměné tváři lýkovců.

Rána jsou chladná

ohně cítím žár

do skály kmenů

hrob a domov vytesán.

Tesknota mechu ve slepém rameni

z hlubiny bouří voda pramení.

Po modrém nebi

hebkém jako plášť

po očích němých

kterých se nedoptáš.

Kroužení čápů, kruhy v jařinách

paprsky světla ve vteřinách.