Běsnící živly překotně měnícího se počasí prvního únorového víkendu jsme v tvůrčí jednotě přečkali pod střechou třebíčského studia. Vydatné sněhové přeháňky střídal neustávající déšť sytící předjarní hladovou zem. Vichrnice rvala z kořenů vše neživoucí, chystajíc prostor novým příště, čistila vzduch dalších nádechů. Bylo nám spolu dobře. Jako kdysi, na stránkách nepopsané knihy, jako v čisté dětské touze sáhnout si na něco nové, nepoznané, vzrušující. Nahráli jsme deset písní, deset různých pohledů na svět, deset uchopení tajemství ukrytých v hudbě a slovu. Bohuslav Reynek, Madredeus, Jan Zahradníček, Listověj. Písně zcela nové i ty, jež jsme dlužili zaznamenat do paměti společného setkávání se. Během několika dnů se tohle vichrné dílo objeví v záložce hudba. Veliký dík do režie studia, hostům a duchu jež vál všemi směry.

Přejeme Vám požehnaný nový rok. Neochvějnou víru v lepší svět. Pány nad dějinami nejsou všemožné zvraty, revoluce a infekce rozkolu. Skutečný život tepe v prostém, tichém srdci. Toho Vám přejeme v hojnosti. Co nového v kapele? Všichni máme nové brýle a chystáme se začátkem února nahrát devíti písňové demo. V budoucnu by mohlo tvořit základ nového CD. Jako hosty jsme do třebíčského studia pozvali trumpetistu Vratislava Taubera a klavíristu Vojtěcha Bojanovského. Rád jsem přijal pozvání k autorskému čtení do radia Proglas v pořadu Pěna dní, jehož premiéra bude odvysílána během měsíce února. Po každoroční na koncerty skoupé zimě se těšíme na setkání.

Nechám kvíčalám na jabloni něco k naklovnutí, aby byl strom o vánocích nazdobený. Pod ořechem dárky pro strakapouda a veverku. Hrušce přivážu větev, jako raněnému ruku. Přiletí modřinky na semínka slunečnic, možná i dlask. Ovcím založím do jeslí ručně sušené seno, sváteční večeři uschlých kohoutků lučních, smolniček a jitrocelu. Kousky suchého chleba jako cukroví. Králíkům pohlazení. Slepicím pozornost. Nechám v nebi modlitbu pro děti, které nosím pod srdcem. Mámě a tátovi vděčnost za vše dobré. Pavlínce vzpomínku na dětství. Z kostela přinesu betlémské světlo a celý rok ho uchovám do nehostinných časů. Rozvážu mysl dobrodinců života. Pozvu ke stolu osamocené, trpící a zmítané v nejistotách. V dědově betlémě zburcuji ze spánku pastýře. Půjdeme se uklonit dítku v jeslích. Skutečnému Králi, jehož síla a moc roste v mírnosti lásky.

V sobotu 19.11. v 17 hodin se můžeme společně ve slovu a písni setkat na vlnách Českého rozhlau Brno v pořadu Zelný rynk. Několik glos ze sbírky fejetonů pod názvem „METRÁK A PŮL NASRANOSTI“ Vám přečte moje maličkost. Nebojte, nebudu si s davem stěžovat na dražší benzín, jídlo, či pravicovou vládu. (Daň za život bez války, rozumějme, musíme zaplatit.) Ze srdce jsme vděčni, že nás již tolik týdnů držíte v hitparádě rádia Proglas. Ve vzpomínkách zůstávají koncerty v Horních Vilémovicích a ve věznici v Rapoticích. Není prázdným slovem, když řeknu, že denně na odsouzené myslím a jejich životy odevzdávám modlitbou nebesům. Zranění, která si nesou, nemusí automaticky být odsouzeníhodná. Kdo z nás by mohl první zvednout kámen? Nelze zapomenout na ztvrdlé tváře roztávající v něze veršů „spoluodsouzeného“ Jana Zahradníčka. Děkujeme.

Kostel v zaniklé vsi Zahrádka, nedaleko Ledče nad Sázavou, je se vzpomínkami původních obyvatel jediné, co zbylo uchráněno před zátopou vodního díla Švihov. Místo naplněné pokojem a vědomím konečnosti, vyzývá ke ztišení. Z rozvalin domů rostou břízy a lípy. Tam, kde ještě koncem šedesátých let tepal venkovský obchod a ruch, cinká v krvavých svídách desetník hlasu střízlíka. Samotný kostel jakoby se brodil řekou nebo vystupoval z hlubiny vod. Všudypřítomná „toufarovská spiritualita“ píše kroniku vzestupů a pádů jedince na pozadí soukolí dějin. Pravidelné dušičkové setkání nabídlo mimo vše vyslovené možnost přispět na rekonstrukci žulové návesní sochy Panny Marie Bolestné. Děkujeme za dar přítomnosti.